Nikdo neumel vyjmout ježka z klece krome Jana Tleskace. Rychlé šípy se to naucily teprve z jeho deníku, nikdy však nemely možnost se ve skutecnosti presvedcit, zda by to dokázaly, protože hlavolam nedostaly nikdy do ruky. A ted tady hlavolam je - a Jindra se usilovne snaží o to, co nedokázaly celé generace Stínedelských krome Otakara Losny. Dostat ježka z klece ven! A darí se to! Kupodivu - darí se to! Jindra namáhave oddychuje, pot rozcilení se perlí na jeho cele - a ježek stále víc vystupuje svými výcnelky ze své tesné klece, kde - krome nekolika vterin lonského roku odpocíval celé desetiletí. "Mám!" vykrikl pak pronikave Jindra. "Podívejte se! Mám! Je venku!" Roztáhl chvející se ruce. Na dlani levé ruky mel kovové pozdro, na druhé dlani byla ostnatá kulicka, rovnež z kovu, ponekud zrezivelá. Rychlé šípy se k Jindrovi vrhly a prohlížely obe soucástky hlavolamu. Bylo to k neuverení! Hlavolam je v moci Rychlých šípu! Dokonce rozebraný! Byl to jeden z nejvýznamnejších okamžiku celého klubu! "Dobrá! Ale ted dál!" vykrikl pak netrpelive Mirek. Takrka vytrhl ježka z Rychlonožkovy ruky a pravil: "Musíme jednat rychle! Rozšroubujeme ho! Umru nedockavostí!"Otrel kulicku a její ostny dukladne skelným papírem, až se pod nánosem špíny a rezu objevila ryska, která jasne naznacovala, že kulicka se skládá ze dvou stejne velkých cástí. Pokusil se oddelit je od sebe šroubováním. |
Nepodarilo se mu to však, ac se namáhal, jak mohl."Prinesu olej, pockej!" zavolal Cervenacek a jiz zmizel ve dverích. Netrvalo ani dve minuty a byl zpet s lahvickou strojního oleje. Mirek celého ježka dukladne promastil, špickou ostrého nože vycistil rysku od posledních zbytku špíny a pak se oprel prsty znovu o výcnelky ježka, až mu klouby na prstech zbelely. "Tak co - jde to?" toužebne šeptl Jarka. Neuvedomil si vzrušením, že muže mluvit nahlas. Napetí se stupnovalo každou vterinou. Hoši ani nedýchali. Obklopili Mirka tak, že na ježka ani nevidel. Nebylo to však zapotrebí - stacilo jen opírat se prsty do ostnu ježka. Pak ostny povolily. Pohnuly se na obou polokoulích ježka proti sobe, pomalu, ozvalo se témer neslyšitelné skrípnutí a Mireh zvolal: "Jde to! Povoluje! Lidicky, já se zblázním!" |