…vodník střeží Podskalí?

Podskalí je zaniklá vesnice připomínající již jen celnice na Výtoni, ve které je také muzeum o této kdysi velice malebné vesničce. Legenda praví, že v jednom chudém domku se dlouho nedařilo porodit syna, nástupce řemesla rybářského, když se konečně zadařilo chlapec si hrál u plaveckých vorů, spadl pod trám a vodník ho stáhl do hlubiny. Zoufalý otec se zhroutil, jeho žena volala s pláčem hastrmana a snažila se ho obměkčit. Vodník však synáčka nevydal. Na to rybářka vyřkla strašlivou kletbu: „I ty poznáš zoufalství a beznaděj, krutý hastrmane! Navěky proklínám tvé děti, jakmile vyjdou z vody na suchou zem, slunce je bude nemilosrdně pálit, až vypustí duši!“ Jak řekla tak se také stalo, vodníčci když si v noci hráli na vorech, jejich nohy jako by se přilepili a nemohli se vrátit zpět.Rozednilo se a slunce začalo vodníčky vysoušet, pokud jim přestane kapat voda ze šosu bude konec. Hastrman nemohl nic dělat, když tu najednou u rybářů zaklepala stará babička, objala rybářku a dlouho s ní rozprávěla o osudu milovaného synka a nakonec přísně pravila: „Bolest každého otce či matky je stejná. Nikdo nemá právo mstít se na nevinných dětech, to si pamatuj! Vezmi synkovu košilku, kterou jsi po smrti zmáčela slzami a hoď jí na hastrmánky, ať se křivda dále nešíří.“ Matka nejdříve odmítala ale pak přiznala moudrost staré ženy. Hastrman už z dálky prosil o smilování. Rybářka mlčky hodila synkovu košilku na vodníčky, na hastrmana ani nepohlédla a odešla. Hastrman z Podskalí však na velkomyslný čin nezapomněl. Život rybářčině synkovi již vrátit nemohl, ale slavnostně vyhlásil, že v Podskalí se již neutopí žádné dítě – a svůj slib splnil. Tuto legendu nám nyní připomíná socha vodníčka na domu U Tunglů ve Vyšehradské ulici. Tato ulice je mimochodem na místě prastaré cesty, jež spojovala Vyšehrad se Starým Městem ještě před vznikem Nového Města.

 

admin

Autor nevyplnil informace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*