Staroměstské mlýny

mlyny

Sílu vodního toku Vltavy na území dnešní Prahy využívali lidé k pohonu různých zařízení – nejčastěji brusíren, pil a mlýnů. A právě mlýnům je věnována toto téma, které nás provede historií pražských vltavských mlýnů. Všechny pražské mlýny neměly lehký život a byly v průběhu času několikrát poničeny povodněmi a požáry, proto byly také několikrát přestavovány.

Staroměstské mlýny

Loďkový mlýn v Kolárově, foto: cyklovylet.info

Loďkový mlýn v Kolárově, foto: cyklovylet.info

Zprávy o prvním mlýnu v této lokalitě pochází již z roku 993, ale až začátkem 12.století se mlýny stavěly ve větším rozsahu. Patřily většinou bohatým církevním řádům, například vyšehradské kapitule a klášteru maltézských rytířů. Později vznikaly mlýny náležející obci např. u Staroměstského jezu. V roce 1376 stálo na pravém břehu Vltavy nad Karlovým (tehdy Pražským) mostem celkem deset mlýnů.
Zajímavostí je, že kromě mlýnů stavěných na březích řeky se používaly také mlýny loďkové, nazývané „smrtnice“. Ten tvořily dvě pramice, napříč spojené břevny, ukotvené na břehu a spouštěné po proudu řeky. Na menší pramici byl čep hřídele vodního kola a na větší lodi mlýnice. Privilegium na jejich užívání dostala Staroměstská obec v roce 1384 od krále Václava IV.

ohPrvní zmínka o staroměstských mlýnech pochází z roku 1347. Mlýny, mimo domu celničního, náležely původně obci Staroměstské, která, jak jsem již uvedl, dostala privilegium na „škrtnice“ (lodní mlýny) již 26. května 1384 od krále Václava IV., což potvrzuje listina datována na Hrádku kunratickém. Staroměstská vodárna byla postavena v roce 1489. Od 14. století Novotného lávka vystřídala několik majitelů, podle nichž se také většinou jmenovala. Původně byla lávka bez oficiálního názvu. V roce 1484 se nazývaly Nové mlýny, které tu stály již před založením Nového města pražského a dělily se na řadu českou a německou. Od roku 1870 do roku 1885 se nazývaly Lávky staroměstské, nebo se jim jednoduše říkalo „Staroměstské mlýny nebo Mostecké mlýny“. V roce 1885 dostala lávka zpřístupňující objekty mlýnů jméno na základě usnesení městské rady po zdejším mlynáři Karlu Novotném (1827 – 1900), na jehož náklad byla lávka nově upravena. Tento známý měšťan staropražský a mistr cechu mlynářského, se zasloužil o výstavbu železné lávky podél jižního průčelí budov. V mlýnech se mlelo ještě v první polovině 20.století. Poté domy chátraly, v 70. a 80. letech 20.století se začala psát nová éra Novotného lávky. Československá vědeckotechnická společnost se pustila do přestavby domů a jejich propojování, takže řada z nich má úplně nové interiéry a jsou v nich konferenční sály. Dodnes tu technici vlastní celkem 8 domů a v nich je 67 sídel této společnosti.

1024x768Mlýny v jednom ohni – Co víme z dobových pramenů, poprvé zdejší mlýny i s vodárenskou věží vyhořely v roce 1576. Kvůli zničené věži byly staroměstské kašny bez vody a tak dobrovolně zvýšili své příspěvky na dávku z vody nejen mlynáři, ale i pivovarečníci. Vodárenská věž byla zase brzy vybudována. Podruhé utrpěly mlýny a věž škodu v roce 1648 při obléhání Prahy švédským vojskem, kdy dělostřelectvo umístěné na hradčanské výšině mělo svůj cíl jako na dlani. 3Podobná situace se opakovala za revolučních událostí v roce 1848, kdy opět došlo k dělostřeleckým útokům. Případní odvážlivci byli znovu absolutně bez šance požár udolat, protože vodárenská věž byla znovu mimo provoz. Zkázu dokonalo i vybuchující zrní, kterého byly ve mlýnech pokaždé značné zásoby, prostě takový nekonečný boj s mlýny, tentokrát vodními. Jak Staroměstské mlýny vypadaly po požáru krásně zachytil Bedřich Havránek na malbě po pravé straně z roku 1848. Naposledy vyhořely Staroměstské mlýny 8.října 1878. Oheň se začal šířit z Trnkova mlýnu, kde jak uvádí dobový tisk nešikovný mlynářský tovaryš převrhl lampu a během chvíle hořel krom samotného Trnkova mlýnu i mlýny sousedící i s vodárenskou věží. Tehdy prý „tisíce diváků se seběhly na nábřeží, odkud byl úchvatný pohled na požár i Hradčany, ozářené světlem pohádkovým…„, jak cituje Josef Klempera, ve své knize o vodních mlýnech v Čechách. Mlýny také zasáhla řada povodní a dodnes se místní řídí podmínkou, že když přijde povodeň, musí otevřít všechna okna a dveře, aby Vltava mohla protékat a nepoškodila stabilitu domů, tak tomu bylo i v roce 2002.

mlynyJednotlivé objekty Staroměstských mlýnů – Do roku 1640 nejsou Staroměstské mlýny v zápisech přesně od sebe odlišovány, protože ještě neexistovala popisná čísla. V knize č. 63 Archivu hlavního města Prahy jsou mlýny poprvé od sebe odlišeny topografickým popisem, zdroj: http://www.csvts.cz/.
Obrázek po levé straně jsem doplnil o názvy, jak se podle popisu domnívám, že se který mlýn jmenoval. Po pravé straně o kus níž přikládám výřez plánu Prahy z roku 1884, kde jsou krásně vidět čísla popisná jednotlivých mlýnů. Budovy řadím jak jdou za sebou od břehu směrem k Vltavě

Dům čp.198, staré číslo 505 – Nárožní čtyřpatrový dům byl po požáru vystavěn v r. 1879 jako mlýnská budova, ve které se mlely jenom slady pro pražské pivovary, časem se začala mlít mouka ze žita. Roku 1848 byl dům přestavěn na veřejné lázně, Karlovy lázně – dnes známé jako hudební klub. Uvnitř je dochována řada lázeňských bazénů, ve kterých se nyní tančí. Když v nich někdo rozlije pití, stává se z kluzkého povrchu slušná klouzačka.

4Dům čp. 202, dříve č. 506 – Na místě dnešní budovy stál v polovině 17. stol. malý mlýn (mlýnec), zvaný „Bouda„. Interiéry byly přestavěny po požáru roku 1878. V 70. letech 20. století byl začleněn do rekonstrukce pro bývalý Dům techniky ČSVTS podle architekta J. Švastala. Z původní budovy se zachovala jenom fasáda na Novotného lávce.

Dům čp.199, dříve č. 507 – Mlýn „Šejdovna se 6 mlýnskými koly, kde se mlela pšenice a žito. Název „Šejdovna“, který se písemně objevil v roce 1640, označoval mlýn postavený nad vodou na kůlech. Roku 1806 byl mlýn rozdělen na dvě části. V roce 1848 vyhořel a s použitím zbytků obvodových zdí byl vystavěn v novorenesančním slohu nový, u něhož po požáru byl roku 1878 opravován krov. Neudržovaný objekt v havarijním stavu byl v 70. letech 20. století spojen se sousedním domem čp. 202, radikálně pozměněn a zvýšen o původní patrovou vestavbu.

Mezi domy čp. 199 a čp.976 – stojí Staroměstská vodárenská věž známá jako tmavá, která byla postavena roku 1606. Na věži byla uložena měděná vana, do které tekla voda, dnem i nocí hnaná vodními mlýnskými koly. Z věže se voda rozváděla asi pěti řady do 108 staroměstských kašen i soukromých domů až do konce 19.století. Byl to, po vyšehradském spádovém vodovodu a později hradčanském vodovodu, nejstarší vodovod v Praze. Teprve potom vznikl vodovod na Malé Straně. Věž v historii vyhořela celkem devětkrát. Bylo to i z důvodu zakládání otevřených ohňů dole ve věži, aby v zimě voda v systému rour a potrubí nezamrzala. Ve zdi věže nalezneme i zasazené dělové koule jako připomínku krušných časů, kdy věž hořela díky dělostřelectvu.

Dům čp. 976 – Parcela nynějšího domu byla až do požáru v roce 1848 faktickou součástí čp.199, mlýnu „Šejdovna„. Další úpravy proběhly po požáru roku 1878 a v roce 1883 byla na místě mlýna postavena novostavba s bohatě zdobenou novorenesanční fasádou.

Dům čp. 200 – Mlýn, zvaný „Hever“ ( Brusírna, Trnkův mlýn ) s jedním kolem k brusírně a s jedním kolem mlýnským, kde se pšenice a žito mlely na mouku. Roku 1758 byl pozdně barokně přestavěn. V letech 1848 a trnkuv_mlyn_19021878 dům vyhořel a poté byl přestavěn v novorenesančním slohu. Trnkům mlýn patřil až do roku 1927. V 70. letech 20. století byl upravován podle projektu arch. J. Švastala pro bývalou Československou vědeckotechnickou společnost. Tento mlýn se pro svůj vzhled stal takovou malou celebritou fotografů, takže se nám dochovala jeho podoba na několika fotografiích, viz jedna z nich po pravé straně, autor B. Vavroušek, 1914, z knihy P. Scheuflera- „Praha 1848 – 1914“ a ze stejné knihy po levé straně, autor K. M. Chotek, 1902, zdroj webové stránky potomka rodiny Trnků ZDERoky pořízení fotografií jsou podle mě ale chybné, protože v těchto letech, jak se dočteme o kus níže, na místě už stála výstavní budova městské vodárny, později Smetanova muzea.  

Dům čp. 201 – v těchto místech stál „mlýn „Myslivečkovský“ pojmenován podle dědičného nájemce M. Myslivečka, ve kterém se narodil i Josef Mysliveček, slavný český hudebník. Postaven byl tento mlýn po požáru v roce 1848 po levé straně Trnkova mlýna jako ukončení zástavby na Novotného lávce. Po dalším požáru roku 1878 nebyl sice mlýn poškozen, ale stav městské vodárny byl tak chatrný, že se obec rozhodla opravit vodárenskou věž a přestavět Myslivečkovský mlýn v letech 1882-1884 na novou městskou vodárnu. Budova městské vodárny (později muzea Bedřicha Smetany) vznikla podle projektu architekta Antonína Wiehla ve slohu české novorenesance s bohatou sgrafitovou výzdobou a členitými štíty. Od roku 1936 je zde Smetanovo muzeum je zde od roku 1936. socha Bedřicha Smetany od J. Malejovského stojí před muzeem od roku 1984.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Design Downloaded from free wordpress themes | free website templates | Free Web Icons.