Centrum obyvatel? Náměstí!

DSCN4488 (1)Náměstí bylo odjakživa místem, kde se scházelo obyvatelstvo města za různým účelem, převážně obchodem, pojďme si ty pražská představit podrobně.

Staroměstské náměstí

Samozřejmě začneme náměstím nejstarším, které vystřídalo několik názvů – Velké náměstí, Staré tržiště od konce 13.století, o století později Rynk atd atd. a nakonec roku 1895 bylo zvolen název nynější. Náměstí je typické především pro svůj nepravidelný tvar, což samo o sobě ukazuje na prastarý původ, kdy do uspořádání domů nemluvil žádný stavební úřad a tak se každý snažil být co nejblíže dění na náměstí. Náměstí bylo původně spíše v místech, kde je dnes radnice a postupně se posouvalo na východ, do míst kde je nyní. Zprvu se specializovalo na prodej ovoce, které se prodávalo přímo ze země, poté byly vytvářeny první stánky tzv. kotce. První zřejmě postavili kožešníci vlevo od prvního radničního domu. Začátkem 14.století byly kotce vystěhovány do okolí kostela sv. Havla, jelikož prý nebyly důstojní sousedé radnice. Jedny kotce tu ale zůstaly…

Byly to kotce tzv. rodšmídů, kteří tu od roku 1510 až do roku 1838 těsně vedle východní strany radniční věže prodávali zboží jako zvonce, mosazné svícny, kotlíky, kalamáře, mlýnky apod. a pro jejich výnosnost se jim říkalo „bohaté“. Nad nimi byla balustrádou obehnaná terasa, na které 21. června 1621 seděla komise dohlížející nad popravou sedmadvaceti vůdců stavovského povstání. Na obrázku pohled s kotci a bez nich o pár let později. I samotná radnice doznala změn. O samotné radnici ale více ZDE.

Roku 1211 byl pověřen první správce, který dohlížel na bezpečnost, rozdával pokuty nepoctivým prodejcům a vybíral nájemné. Do roku 1504 stával uprostřed náměstí špitál sv. Pavla, kde se léčili pacienti z nemoci zvané „neduh francouzský“, šlo o syfilis, pak byl přestěhován do nynějšího Karlína a obyvatelé Prahy prý pomáhali až neuvěřitelně obětavě :-). A teď k samotným stavbám, které můžeme na náměstí spatřit.

Kostel sv. Mikuláše

Vystaven byl v 18.století na místě staršího předchůdce a je jmenovcem chrámu na Malostranském náměstí a býval u něj klášter benediktinů.  Za Josefa II. byl zrušen, koupen byl Starým Městem a bylo v něm zřízeno skladiště nábytku a obilí. V roce 1791 v něm byla dokonce vystavena montgolfiéra, balon z papíru plněný teplým vzduchem, takové velké létající štěstí uvnitř kostela :-). V 19. století už byl ale zase pronajat pravoslavné církvi a od roku 1920 patří církvi československé. Do roku 1901 kostel nebyl tolik vidět a byl zakryt domem s názvem Krennův, který ale bohužel také padl za asanace.

Palác Goltz-Kinských

Více o něm ZDE

Dům U kamenného zvonu

Poznávacím znamením tohoto domu je zabudovaný kamenný zvon ve fasádě. Nečekejte s ním spojenou nějakou tajemnou legendu, šlo pouze o znamení domu, jako máme dnes čísla popisná, názvy ulic, tak tehdy si lidé říkali…“bydlí u kamenného zvonu“. A kdo tu bydlel? Samotná Eliška Přemyslovna, matka Karla IV, která dům zřejmě nechala i vybudovat. A není vyloučeno, že právě v tomto domě se narodil sám Karel IV. Další významnou osobou obývající tento dům je například babička sv. Václava, sv. Ludmila, která bydlívala právě na tomto místě a chodila tajnou podzemní chodbou do Týnského chrámu do podzemní kaple, kde kněz sloužíval mši

Týnská škola

V první polovině 14.století v ní bylo zahájeno předčítání lékařských spisů, jak se tehdy říkalo školním přednáškám. Týnská škola vedle Univerzity Karlovy, byla nejvýznamnějším školním zařízením, ale vyučoval se na ní nižší stupeň než na univerzitě. Od konce 14. století do poloviny 19.století zde byla farní škola.

U Bílého jednorožce

Znám hlavně díky tomu, že v něm Ondřej Gerle v roce 1781 otevřel první veřejnou čítárnu časopisů a půjčovnu knih.

Karlovo náměstí

Vzniklo při založení Nového Města v době Karla IV. S jeho rozlohou 80550 čtverečních metrů je největším náměstím města a na přání Karla IV se má stát centrem všeho dění…bohužel, lid si vybral Václavské náměstí. Jeho velká rozloha nebyla pravděpodobně dána pouze potřebami tržiště, ale i tím, že se zde každoročně ukazovaly vždy na první pátek po Velikonocích nejvzácnější relikvie, patřící říšskému korunovačnímu pokladu (mimo jiné i hřeb z kříže a kopí sv. Longina, jímž byl Kristus proboden).

Kaple Božího Těla

Klenoty se nejdříve od roku 1354 vystavovaly na speciálním dřevěném lešení uprostřed náměstí a od roku 1382 v pozoruhodné kapli Božího těla – gotické osmiboké centrále, vystavěné nákladem bratrstva Božího Těla se znakem obruče. Kaple stávala uprostřed náměstí v ose ulice Ječné a tvořila významnou pohledovou i ideovou dominantu náměstí. V roce 1437 byly v kapli slavnostně umístěny desky s textem basilejských kompaktát ( dohoda mezi českými kališníky a basilejským církevním koncilem). Roku 1524 zde kázal radikální vůdce německé reformace Tomáš Munzer. V 15. a 16.století zde byli pohřbíváni přední čeští učenci, mistři a rektoři pražské univerzity. Až do roku 1610 se sem každoročně ve výroční den smrti Karla IV a po dva dny následující konala smuteční procesí. Roku 1628 připadla kaple jezuitům. Za císaře Josefa II. byla zrušena a roku 1791 zbořena.

Faustův dům

V době romantismu se o tomto domě začíná šířit mnoho pověstí, vyvolaných tradicí tohoto domu, jelikož častokrát patřil lidem zabývající alchymií. Již ve 14.století to byl opavský kníže Václav a v době císaře Rudolfa II pověstný alchymista Edward Kelly. V 18. století zde prováděl chemické pokusy majitel domu Mladota ze Solopysk. Dnes je majitelem budovy hlavní město Praha a využívá jej 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy k chemickým pokusům v oblasti zdravotnictví. Záhadnost místa podtrhuje skutečnost, že při opravě domu v roce 1946 bylo ve stěnách nalezeno sedm zazděných koček – pravděpodobně z pověrečných důvodů.

Důmyslně hnaný smrad z města ven…

Dobytčí trh, přesně takto se toto náměstí nazývalo z důvodu, že se zde soustředil trh s dobytkem, který tak trochu zapáchal. A k tomu ještě Ječná ulice, která se jmenovala Svinská. Zápach tu byl opravdu nepěkný. Jenže, už v době, kdy se Nové Město budovalo, se s tímto problémem počítalo a tak si můžeme všimnout důmyslného rozložení ostatních novoměstských ulic, kde hlavní komunikace vedou vodorovně podél řeky ve směru severojižním, takže vítr, vanoucí většinou ze západu se o tuto hradbu žel bohu lámal a nevířil prach, ale tam kde bylo potřeba aby vanul, to bylo v ulici Resslové a Ječné a dále Svinskou bránou ven z města, měl svobodu a tento smrad krásně vyháněl z města. Důmyslné že.

Václavské náměstí

V komunistické době toto náměstí jako „krvavý řez“ přeřízla magistrála, velmi nešťastně obklopující Národní muzeum. V roce 2008 se tedy začaly budovat plány na skrývání této rány pod zem a to až k Nuselskému mostu, na druhou stranu se přikláním klidně až k mostu Barikádníků. Podle všeho se na projektu ale začne pracovat, až bude hotový Pražský okruh a v takovém případě už magistrála zcela ztratí smysl a měla by být zcela zrušena. Doufám, že jednou takto Prahu uvidím. Na místě dnešní magistrály, by po celé její délce mohl vzniknout dlouhý park s alespoň fragmentem symbolizujícím, že těmito místy procházely jedny z nejmohutnějších hradeb, které plně dotvářely uzavřenost tehdy starého města a pokořil je až nešetrný průmyslový věk. Na videu se podívejte na podrobnou studii plánu zahloubení magistrály.

Mariánské náměstí

Dříve Linhartské, nebo také „na louži“ je nutné si představit bez dnešní budovy magistrátu hl. města Prahy postaveného v letech 1908-11, kam se následně magistrát přestěhoval z důvodu zničení hlavního křídla Staroměstské radnice. Neexistovala tedy ulice Platnéřská a Linhartská a celá tato oblast bylo náměstí. V pradávné historii v pol. 12.století tu byla dřevěná osada, součástí osady byl dvorec (dnešní Clam-Gallasův palác) a kostel sv. Panny Marie (sv. Linharta). Podle něj se dnes náměstíčko jmenuje.

Platnéřská ulice je zde z důvodu, že se v těchto místech od 13. až do 18.století usazoval cech zbrojířů, zvonařů, puškařů, zámečníků a kotlářů, kteří měli své krámky právě na této straně náměstí.

Představme si také, že osada vznikala při velmi frekventované cestě z tržiště Staroměstského náměstí k vltavským brodům, později Juditinu a Karlovu mostu. Od jihu bylo zase náměstí vždy spojeno s prastarou Vyšehradskou cestou (dnešní Husova, Na Perštýně, Spálená až Vyšehrad). Ze západu tu máme po Pražském hradu druhý největší komplex Klementinum, kde sídlil nechvalně známý řád Jezuitů, který si liboval v těchto pompézních stavbách.

Na straně náměstí, kde je dnes ulice Linhartská stával prokazatelně od roku 1290 kostel sv. Linharta (nepodařilo se mi zjistit zda tento kostel a sv. Panny Marie je stejný, ale předpokládám, že ano.) Ke kostelu patřil i malý hřbitov obehnaný zdí. Kostel byl zrušen roku 1787, prodán za pouhých 250 rýnských Janu Antlovi a ten jej přestavěl na dnešní dům čp. 128. Na druhém obrázku pohled z Malého náměstí. Obrázky jsou z reprodukce tohoto místa na Národopisné výstavy Československé.

Na této straně náměstí se také říkalo V kuchyních nebo V kuchyňkách, jelikož sem byly v 15.století přestěhovány vyvařovny, před hřbitovní zdí bylo spoustu krámků, kde se lidem připravená jídla prodávala. Na obrázku vidíte jednu z měšťanských na Staré Praze kuchyní vykreslenou dle skutečnosti K. Špillarem.

Dům U černého beránka tvořil svým loubím roh na Malé Náměstí (Malý ryneček) proti kostelu sv. Linharta. Zde si můžete všimnout jak krásná byla gotická Praha.

Dům a hospoda U zelené žáby, je dnes součástí radničního bloku. Jeho název nám, ale krásně dokresluje atmosféru tehdejšího místa. Název pochází totiž už z roku 1428 a vysloužil si jej proto, že byli jeho obyvatelé částo rušeni tímto obojživelníkem. Na louži se totiž tomuto místu říkalo, jelikož náměstí mělo kdysi podobu terénní prohlubně, ve kterém se často držela voda a tak není divu, že se tu zabydlel i tento tvor. Už od nepaměti se zde také nachází stejnojmenná hospoda, do které prý chodíval i Václav IV a kat Mydlář.

Uhelný a Ovocný trh

Málokoho nejspíše v dnešní době napadne, že tyto dvě náměstíčka, trhy, kdysi tvořili ve 13. století jeden obrovský celek, takovou hodně širokou ulici, kde se nacházeli všemožné trhy. Místo je výslovně zmíněno i ve starobylé Zbraslavské kronice v souvislosti se slavnou korunovací Václava II počátkem června 1297. Místo se tehdy jmenovalo Nové tržiště. V 15.století se začalo hlavně západní části říkat V Kolářích a východní Tarmark, Tandlmark či v Tandléřích, což označovalo zboží z druhé ruky, prodávané zde hlavně židovskými obchodníky. Později se v západní části uchytil název Uhelný trh a na východě Zelný a pak Ovocný, jelikož se zde toto zboží prodávalo. Tam kde se dnes nachází ulice V kotcích vznikali už někdy od 13.století malinkaté krámky, tzv kotce soukeníků, pláteníků a kožešníků. Později se zde postavila kamenná tržnice, což byla velká hala jejímž středem procházela 200metrů dlouhá chodba. Později na tomto místě po zrušení tržnice vzniká od první poloviny 19.století ulice V kotcích.

Za dnešní Melantrichovou ulicí, před kostelem sv. Havla stávala menší tržnice s kotci, od roku 1743 přestavěné na divadlo V kotcích, hrálo se zde až do roku 1782 a pak na tomto místě vzniká Pražská spořitelna, kde je peněžní ústav dodnes, ale bylo zde i muzeum Klementa Gottwalda. Divadlo V kotcích se přestěhovalo do nově vybudovaného Stavovského divadla. Na mapě velikost tehdejší obřího tržiště.

admin

Autor nevyplnil informace.

1 komentář

  1. Vemete-li si od E.Pocha „Prahou krok za krkem“ str.209 (vydání Paseka, 2001) tak kostel P.Marie na Louži byl zbořen roku 1791 při stavbě Clam-Gallasova paláce. Kostel sv. Linharta byl zbořen roku 1798 a na jeho místě stojí Nová radnice.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*