Až Vám kolísavý jekot sirén oznámí, že na Vás padá atomová bomba, máte dvě možnosti. Dívat se, protože to již nikdy neuvidíte, nebo se držet doporučení úředníků. Vypnout elektřinu a plyn v bytě, nakrmit kočku, zvolit si vedoucího evakuace, sepsat seznam evakuovaných, vzít si evakuační zavazadlo, igelitové sáčky, vyrozumět sousedy a spořádaně se odebrat do nejbližšího úkrytu.

Jen v Praze jich v době studené války vyrostlo na 800.

Metro

Největší protiatomový komplex jednoznačně představuje samotné metro, které nabízí útočiště až pro 300tisíc obyvatel. Po dobudování všech tras metra (trasa D a vnitřní okruh) má být kapacita až 600tisíc ukrývaných. V terminologii civilní ochrany se nazývá pod pojmem STOU. Co je STOU? Je to Stálý Tlakově Odolný Úkryt. Zajišťuje ochranu ukrývaných osob proti tlakové vlně, pronikavé radiaci, radioaktivnímu zamoření, světelnému a tepelnému impulsu, proti účinkům chemických zbraní a biologických prostředků. Stálé úkryty byly budovány v období studené války ve velkých městech a na územích, která byla předpokládaným cílem možného napadení zbraněmi hromadného ničení. Kryty s nejvyšším stupněm ochrany v Praze jsou všechny stanice metra A, stanice metra B od stanice Nové Butovice po Českomoravskou a stanice metra C od stanice Roztyly po Háje. Dále stanice Vltavská a Holešovická. Do tohoto systému nepatří vestibuly, které jsou těsně pod povrchem, veškerý komplex se nachází v tunelech metra a mimo ně. Jedná se především o stanice, které jsou ražené a jejich odolnost je taková, že snesou přímý zásah nadzemního výbuchu jaderné pumy. Do tohoto komplexu patří i několik netypických staveb. Příkladem jsou podzemní garáže u stanice Dejvická a garáže u stanice Vltavská, takových staveb je mnohem více a podléhají přísnému utajení. Tento komplex je plně samostatný a ač se to může zdát, není na stavbě metra nijak závislí. Budoval se pouze ve stejném termínu jako metro, aby se zaručilo i jakési utajení o probíhající stavbě. Komplex je napojen na kryty a administrativní zázemí vlády a jiné objekty řízení státu, na podzemní prostory pod Letenskou plání, do některých zdravotnických zařízení (nemocnice Náměstí míru, Thomayerova nemocnice, o které se uvažuje jako o centrální nemocnici pro vojska NATO, díky její dokonalé strategické poloze) a vojenskou radiostanici, jejíž výkon při odstřelu ochranného pláště nad anténou a po jejím vysunutí dostačuje pro vysílání po celém kontinentu po dobu několika týdnů.
Doba ukrytí byla v projektech počítána na 21 dní, nakonec byla zredukována na 72 hodin. Použitelnost komplexu v případě ohrožení je stanovena na 6 hodin. Úplná simulace pohotovosti na všech úsecích ve stejnou dobu se však nikdy neprovedla. Výstavba tohoto komplexu tvoří přibližně polovinu nákladů z celkové částky, které spolklo vybudování metra.

Článek o objektu pod malostranským Klárovem – ODKAZ

Parukářka

Podzemní komplex pod Vrchem sv. Kříže byl vybudován v letech 1950-1955 jako protiatomový kryt s kapacitou asi 2.500 osob. Systém štol je napojený na Ochranný systém pražského metra. Má pět vstupů z různých světových stran kopce. Kryt má dvě větrací věže, které mohou zároveň sloužit jako nouzové východy.
Celý podzemní komplex je vybaven vlastním zdrojem elektrického proudu a vlastní vodní nádrží. Některé části krytu dnes slouží také jako sklady. České radiokomunikace zde mají nouzové vysílací televizní studio, které bylo částečně použito v roce 1968 při okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy.
V části, jejíž vstup se nachází nad nadchodem přes Prokopovu ulici nedaleko Olšanského náměstí a asi 20 metrů vzdušnou čarou přímo pod legendární žižkovskou hospůdkou Parukářka se nachází CLIMBING & MUSIC CLUB PARUKÁŘKA UNDERGROUND. Nachází se zde také umělá cvičná horolezecká stěna, která v současnosti funguje pouze po telefonické domluvě. V případě civilního ohrožení je ale komplex připraven k okamžitému použití.

Libeň – kryt metra Palmovka

To ovšem neplatí o jediném nedostavěném krytu v Libni. I tento kryt je nedílnou součástí metra a je spojen se stanicí Palmovka, která byla zkolaudována v roce 1990, ale k dostavbě krytu už nezbylo finančních prostředků a změnila se také politická situace, která již tyto výstavby nepodporovala, jednoduše řečeno, skončil komunismus. O rozměrech ostatních „metro krytů“ zde máme hezký obrázek, jelikož se jedná o třípatrový železobetonový skelet, tudíž nic zanedbatelného. Bohužel na tuto velkou stavbu zapomnělo, jak ministerstvo obrany, tak veškeré další úřady a není vůbec zapsán do evidence budov. Nebo je to z důvodu budoucího utajení, které mělo při dokončení nastat, jako je tomu u většiny prostorů metra. Osud krytu ale není veselý, nejspíše poslouží jako dokonalé základy pro bytovou výstavbu, jelikož o něj krizový štáb nemá zájem. Dokončení, nebo demolice by stála stovky milionů a ty jsou použity na důležitější místa. Kryt se nachází v těsné blízkosti plynojemu poničeného za druhé světové války.

Video k tomu krytu zde: ODKAZ

Kryt pod Vítkovem

Pod sochou Jana Žižky se ukrývá protiatomový kryt o kapacitě 1250 osob, přístupný z tunelu spojujícím Karlín a Žižkov. Postaven byl roku 1953 a nikdy naštěstí nesloužil svým účelům. Budován byl pro zaměstnance továren ČKD a  Auto Praga. Kryt je místy až 30 metrů pod povrchem. Místnosti, které se tu nacházejí, jsou buď technické, anebo určené pro obyvatele. Nejsou příliš široké. Přesto tu nějakou dobu fungovalo školicí středisko, a dokonce se tu uskutečnilo i několik koncertů. Kryt nyní udržuje Správa služeb hlavního města Prahy a je denně kontrolován.

Thomayerova nemocnice

Pod touto nemocnicí se skrývá stále plně funkční třípatrový protiatomový kryt pro 170 osob, který se začal budovat v roce 1952, v roce 1962 byl uveden do provozu. Vybavení a zařízení je sice krapet retro, ale i to je ihned připraveno k použití a v nemocnici existují dva týmy proškolených doktorů, jenž umí s retro zařízením zacházet. Kryt je do jedné hodiny připraven plně k použití. Najdeme zde dva operační sály, několik pokojů se 72 lůžky. Některé pokoje s lůžky jsou vybaveny mřížemi, vysvětlení je jednoduché, v roce 2000 sloužil kryt krátce jako taková záchytka :-). Další využití proběhlo v roce 2002, kdy sem bylo kvůli záplavám přesunuto zhruba 20 lidí a byli tu 7 dní. V nejnižším patře je technické zázemí, kterému dominuje jeden diesel agregát z roku 1989. Ten se zkouší každých 14 dní po dobu 20 minut. Spotřebu elektřiny a dieselu platí hasičský svaz. Dále bunkr disponuje filtračním zařízením včetně zásob kyslíku na 72 hodin, nádržemi s pitnou vodou a studnou s užitkovou vodou. V případě krizové události by se zde ukryl hlavně personál nemocnice. Podobné kryty jsou i pod nemocnicí na Bulovce nebo Všeobecné nemocnici na Karlově náměstí. Na Karlově náměstí není v dobrém technickém stavu a není připraven pro použití. Naproti tomu na Bulovce je několik místností speciálně upraveno, aby se v nich mohli izolovat lidé nakažení zvlášť nakažlivou nemocí (například SARS).

Husákův úkryt pod ministerstvem dopravy

Jedná se o velký podzemní kryt, který nebyl v původním projektu architekta Antonína Engela, jenž tuto budovu navrhl. Představitelé státu jej nechali rychle vybudovat před 2.světovou válkou. Skládá se z několika místností a je schovaný v jižním předpolí budovy pod kopcem navezené hlíny. Bunkr je propojen s jihozápadním cípem budovy chodbou z druhého suterénu. Chodba vede do ústřední místnosti, ze které se člení dál do jednotlivých částí krytu. Prostory jsou vybaveny strojovnou náhradního elektrického proudu, samostatnou vzduchotechnikou ve stylu jednoduché klimatizace. Nouzový východ v parku maskuje vegetace.
Při výměně sídel ÚV KSČ Na Příkopech s Ministerstvem dopravy po roce 1960 nechali podzemní bunkr rozšířit. Modernizovali jej v intencích studené války. Do roku 2002 byl kryt plně funkční, povodně v srpnu toho roku ale zničily nábytek a ostatní vybavení o od té doby není kryt využíván.
V době mé návštěvy připomínal totalitní režim dvou set kilogramový stůl Gustava Husáka.

Drnov

Ač už tento komplex není na území Prahy, až do roku 2003 se odsud nepřetržitě zajišťovala bezpečnost vzdušného prostoru nad Prahou. Kryt má rozlohu 5500m2 a byl postaven v letech 1981-1984. 1.května 1985 začíná armáda objekt aktivně využívat. V roce 2003 je objekt odtajněn a předán sdružení okolních obcí. Dnes v něm najdeme muzeum s velmi zachovalou technikou.

Zajímavostí je, že systémy bunkru vydávaly obrovské teplo, které se chladilo v rybníku ve vedlejší vesnici. Rybník byl díky tomu krásně vyhřátý. Bohužel byl pro veřejnost nepřístupný a oplocený. Při samotné prohlídce zaujmou hlavně nápisy v dekontaminační komoře, dále čtyři diesel agregáty nebo již zmíněný systém chlazení: Na konci prohlídky se návštěvník podívá do velínu a prohlédne si zblízka naváděné rakety.

Stránky muzea: http://www.bunkr-drnov.cz/

A zde ještě spíše smutná galerie nedalekých kasáren, které se vesele rabují: ODKAZ

Prokopské údolí (Pražský Pentagon)

Dnes v „péči“ Armády ČR, plně funkční a přísně střežený. Do těchto prostor se nedostala ani starostka této městské části. O tomto objektu je tedy jen málo informací. Kdo ale hraje hru Geocaching, díky mé kešce se dozví více – ODKAZ :-).

Areál smrti (vedle Areálu zdraví) v Šáreckém údolí

Podzemní prostory polního letiště se nalézají v horní partii Šáreckého údolí, asi 1 km západně od konečné smyčky tramvají v Liboci, v pískovcovém svahu na úrovni žlutě značené turistické cesty v lesoparku..Vchody do pozemních prostor jsou situovány na horní hraně rozsáhlé louky svažující se k Divoké Šárce. Podzemí bylo budováno jako týlové zabezpečení polního letiště a je tvořeno dvojicí dlouhých chodeb a čtveřicí příčných spojovacích chodeb.
Dlouhé chodby (A a B) jsou vyraženy kolmo do svahu, chodba A přechází v závěru v úklonnou jámu ústící na povrch uvažované letištní plochy. Hlavní, téměř rovnoběžné chodby, jsou vzájemně propojeny již zmíněnou čtveřicí příčných chodeb (I až IV). Chodby II až IV jsou přetnuty chodbou C, rovnoběžnou s úvodní dvojicí chodeb A a B
Východní vstupní objekt (blíže k městu) byl opatřen mohutným betonovým osazením s šikmou plochou nad vchodem, kopírující sklon svahu. Vstupní objekt je dimenzován pro zajištění podzemních prostor ve válečných situacích a proto je svým charakterem podobný objektům betonových pevností našeho pohraničí.
Vlastní vstup tvoří poměrně malý vchod v betonové mase, tvořený pravoúhle zalomenou chodbou, která je s vlastní chodbou A propojena opět malým průchodem (šířka 0,95 m, výška 2,55 m).
Úvodní část chodby A v délce 10 bm je zajištěna na stěnách obetonováním, přičemž si chodba zachovává původní profil.
Ve vzdálenosti 20m od vstupního objektu na chodbě A je situována v rozšířeném profilu betonová protivýbuchová hráz, silná 2,4m. Hráz lze obejít po obou stranách užšími chodbami, ve kterých jsou připraveny betonové zárubně dveří. Za tímto objektem chodba opět pokračuje v původním směru a profilu, a ve vzdálenosti 104 bm plynule přechází v úklonnou jámu (36°). Tato je od 9 bm betonována a po dalších 9,5 bm se pravoúhle lomí vlevo a z povrchu je zasuta hlinitokamenitým zásypem. Prostor jámy je od hlavní vstupní chodby A oddělen betonovou zdí bez průchodu, silnou 2,5 m, opatřenou při počvě odvodňovacím kanálkem.
Vstupní objekt chodby B je podstatně jednodušší a byl zajištěn původně pouze plechovými dvoukřídlými dveřmi, za nimiž měly být instalovány užší dveře v cihlové zdi. Ve vzdálenosti 21 bm je v chodbě B, shodného profilu s chodbou A, vybudován rovněž protivýbuchový objekt jednoduššího typu, konstruovaný pro zachování stálé průjezdnosti (pro zásobování podzemí?).
Všechny chodby v podzemí, v celkové délce 400 m, jsou vyraženy v jednotném profilu v šířce 2,6 až 2,8 m, výšce 2,2 až 2,7 m se samonosnou obloukovitou klenbou. Většina chodeb není opatřena obetonováním a jejich stěny jsou posety stopami po sbíjecích kladivech.
Současné využití: zanedbané úložiště neznámého chemického odpadu.
O tomto objektu se dozvíte více na těchto stránkách ZDE

Strahovský tunel

Článek o tomto krytu ZDE

Kryt pod hotelem Jalta na Václavském náměstí

Článek o tomto krytu ZDE

Kryt CO Tesla Holešovice

Více info o tomto krytu ZDE

Prezidentský kryt pod Pražským hradem

Více info o tomto krytu ZDE

Jižní kasematy Vyšehradu

Malý bonbónek na závěr, současnou bombu by jistě nevydržely, ale kryt je to také, jen z trochu dřívější doby. Každý jistě zná přístupné severní kasematy Vyšehradu. Tato citadela ale ukrývá i jižní nepřístupné kasematy. A je otázkou kolik takových chodeb ještě Vyšehrad ukrývá. Tyto chodby sloužily k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu z jedné strany na druhou. Část těchto chodeb si člověk může běžně prohlédnout s průvodcem, tyto jsou veřejnosti uzavřeny, je v nich nepořádek a v minulosti se to tu dokonce hemžilo sebrankou, kterou by člověk nechtěl potkat ani ve dne. Na konci pruské války v listopadu 1744 bylo v těchto kasematech dokonce uloženo 133 sudů se střelným prachem, které měly udělat tečku za celou citadelou a srovnat ji se zemí. Ty měl odpálit poslední voják. Třem odvážným podskalákům se ale podařilo doutnáky včas odstranit, zažehnat tak zkázu Vyšehradu a my se dnes můžeme vydat do jeho tajemných útrob.

Jižní kasematy se dočkaly lehké rekonstrukce, bylo sem zavedeno osvětlení, jinak ale vše zůstává při starém a neplánuje se jejich zpřístupnění, jelikož schody na konci kasemat vedoucí vzhůru a sloužící jako původní vstup, byly roku 1988 zasypány. Ostatní vstupy jsou zazděny a nám zůstává jediný možný vstup přes zamčené mříže. Naproti schodům je menší klenutá místnost, zdi této místnosti pokrývá řada nápisů dřívějších obyvatel. V dlouhých chodbách se často nacházejí výklenky a místy i prapodivné slepé a zúžené průduchy u kterých ani památkáři nevědí, k čemu sloužily. Další zajímavostí těchto kasemat je řada místnůstek rozdělených na ještě menší, jakoby záchodky, ale proč by jich tu bylo tolik? V jedné místnosti se povalují i ohořelé dveře, lahvičky od léků a u zdi je vyhořelá elektroinstalace.