Barokní Salvator skrývá gotické prvky

Klíčem pod rohožkou, tak bych nazval článek, jenž má za cíl vám ukázat místečko, kam se běžně člověk nepodívá. Vezměme tedy pomyslný klíč pod rohožkou, který nám odemkne každá zaprášená dvířka a pojďme detailně prozkoumat takové místo, kostel Nejsvětějšího Salvatora u Karlova mostu. V popisech fotografií nebudu zabíhat do nějakých odborných pojmů, vezmu to hezky pěkně zevrubně :). Koho zajímají detailní informace, zde je pro vás připraven rozsáhlý papyrus – odkaz. Za poskytnutí tohoto papyrusu a vůbec za ukázku klíčku pod rohožkou, patří velké díky administrátorovi stránek Pražské vycházky! A teď už pojďme na průzkum…

Zadními vrátky vstupuji do spojovací chodby mezi kostelem Salvatora, Klimenta a hermeticky uzavřené zanedbané Vlašské kaple. První místnost, kam jsem nahlédl, byla sakristie (obr. 1 a 2). Zaujme především svou úctyhodnou rozlohou. Na jedné straně můžeme obdivovat venkovní oltář z františkánského kláštera v Hájku u Kladna, přenesen byl do sakristie v roce 1950. Na druhé straně zaujmou enormně velké skříně, slouží tu snad třímetrový kněz? Samozřejmě ne :). Jsou sem přeneseny z bývalého divadla v Klementinu a sloužily na uskladnění divadelních dekorací. Do nynější sakristie se ale hodí a tak sem byly přeneseny a jsou zde dodnes. Odtud už je to krátkou chodbičkou pár kroků do samotného kostela (obr. 3). Ten ale navštívíme později. Nejdříve se půjdeme podívat na balkónek směrem ke Karlovu mostu (zbylé fotografie). Zde je zajímavé, že se na balkónek vstupuje v podstatě oknem a při vstupu se musíte trochu přikrčit, aby jste se nemajzli do hlavy.

 

1
Další zajímavostí je tu samozřejmě sochařská výzdoba. V následujícím obrázku je popsáno, kdo se kde nachází.
1) sv. Lukáš 2) sv. Jan 3) Spasitel (Salvator  mundi) 4) sv. Matouš 5) sv. Marek 6) sv. Ignác z Loyoly 7) sv. František Xaverský 8) sv. Kliment 9) sv. Augustin 10) sv. Řehoř Veliký 11) Immaculata 12) sv. Ambrož 13) sv. Jeroným 14) sv. Vojtěch

.

Na další fotografii vidíte vstup na balkónek z druhé strany. Vedou k němu jednoduché schůdky, obklopené dvojicí impozantních varhan. Z kruchty, kde jsou varhany umístěny, se vám naskytne pohled z druhé fotografie. Pokud nakloníte hlavu trochu doprava a doleva, spatříte tuto nádhernou štukovou výzdobu zdí kostela (obr. 3) Svůj pohled zaměřte na, nazvěme to, prázdné štukové rámečky, v oblouku mezi sloupy. Jsou to totiž zazděná okénka, ještě z dob, kdy kostel nebyl rozšířen o empory (boční balkónky kostela). Na další fotografii (obr. 4) uzříte fotogenický průchod samotnou emporou. Při průchodu se dostaneme k zábradlí konchy (kulová klenba u kopule, obr. 5) A dále je už pouze schodiště vedoucí dolů zpět k sakristii a nahoru do věže. Vydejme se po rozvrzaných dřevěných schodech nahoru do věží :)! Hned v dalším patře jsou malá dvířka vedoucí ke krovům bočních lodí kostela. Pomalinku dvířka otevřeme a hle!…najdeme důkaz o přítomnosti zazděných okýnek (obr. 6 a 7)

Na další fotografii je ono krásně rozvrzané (a i na tomto nepřístupném místě zdobené) schodiště vedoucí od sakristie až do věže. V dalším patře objevujeme další dvířka, kam asi vedou? Je to střecha hlavní lodě! (obr.2) Podlaha zde není, chodit se dá pouze po úzkých chodníčcích z prken, ale díky tomu můžeme obdivovat odkrytou klenbu hlavní lodě (obr. 3). A k obdivu je tu toho více, například neuvěřitelně propracované spojení krovů (obr. 4), mistrovské dílo! Na druhé straně úzkého chodníčku z prken, prosvětluje za malými dvířky světýlko, co tam asi je? Opatrně se šoupu po chodníčku a jdu to zjistit. Jsem na druhé straně, otevírám dvířka (obr. 5) a voala! Jsem v samotné centrální kopuli kostela! Na ochozu je znát, že sem jen tak někdo nezabloudí. Dřevěné zaprášené zábradlí, to samé uzoučký chodníček (obr. 6). A kdyby přeci jen někdo vespod ostřížím zrakem dohlédl až sem, uzří z druhé strany zábradlí malované detaily, roztomilé (obr. 7). Při nahlédnutí přes zábradlí, naskytne se vám pohled z opravdu úctyhodné výšky směrem do hlavní lodi kostela (obr. 8) Ještě teď se mi z toho motá hlava. Raději pohlédnu vzhůru na zdobený strop kopule (obr. 9)

Vydávám se zpět ke schodišti a teď už vzhůru do samotné zvonice! Zdobené schodiště přechází v nezdobné, ale i tak mu nic neubírá na kráse (obr. 1).  Zde se dbá na to, aby na takto vážené místo nevkročil nikdo nepoučený a tak je hned na prvním trámu umístěn stařičký papyrus k historii kostela a zvonu samotného (obr. 2). Zvon nezvon, jsem očarován výhledem na Prahu, který se mi nabízí mezi dřevěnými laťkami žaluzií (obr. 3 a 4).

Ale dobrá, jsem tu i kvůli zvonu, naštěstí zrovna nebimbá a tak si jej mohu detailně prohlédnout, je zdoben! (obr. 1). Kam dále? Lze se dostat ještě výš? Ano. Je tu velmi příkrý a dlouhý žebřík, který vede až k samotným krovům věže. Neodolám, sbírám odvahu a krůček po krůčku překonávám jednotlivé příčky žebříčku. Pod jednou příčkou to zlověstně praská, uf, drží. Doslova se protáhnu otvůrkem do malinké místnůstky v samotné věži. Není zde vůbec vidět a tak vytahuji svou vachrlatou baterku. Světlo se láme přes impozantní krovy, jinak je místnůstka prázdná…moment…tamhle se válí nějaké pytle. No, nakoukl jsem, ale slíbil jsem, že neprozradím. A teď hurá, se zatajeným dechem, zpět dolů po tom příkrém žebříčku.

Cestou dolů po schodišti k sakristii, se ještě zastavuji u zajímavých detailů, kterých jsem si při výšlapu nahoru nevšiml. Mimo zdobeného schodiště nacházím i zajímavé ozdůbky na okně (obr. 1). Dokonce tu nacházím i dvířka, která jsem zatím neotevřel. Za nimi se nachází vcelku zajímavý prostůrek za výzdobou kostela, kde by se snad i dalo pokleknout. Možná ukrytá modlitebnička zvoníka? Netuším, pokud někdo ví, rád budu zase o trošičku chytřejší (obr. 2). A co nejzajímavějšího můžeme obdivovat? Gotické prvky původního dominikánského chrámu sv. Klimenta! (obr. 3 a 4)

Sestupuji schodištěm až do hlavní lodě kostela. Ten již byl zdokumentován mnohokrát, takže se pouze pokochám pohledem, kam až do kopule jsem to vystoupal (obr. 1). V levé lodi si musím prohlédnout nejstarší zdejší obraz neznámého autora (obr. 2), ale hlavně mě zde zaujmou zbytky různých pravěkých korýšů, dochovaných ve všudypřítomném mramoru (obr. 3, konkrétně tento je na oltáři v pravé lodi kostela). Posledním místem kam v tomto kostele nahlédneme, je bývalý sklep, kde se v dnešní době konají hlavně zpovědi. Dostaneme se do něj ze spojovací chodby, ve které jsme byli na začátku průzkumu. Dolů do sklepa vedou krásně zrekonstruované schody (obr. 4). Dříve zde byly podobné z cihel, ale zubem času už z nich byla spíše skluzavka a posledním hřebíčkem do rakve byly povodně, které sklep zatopily a schodiště zničily naprosto. Nová podoba trochu připomíná srovnané knihy v knihovně, že? Samotný sklep je také zrekonstruovaný a má vyhřívanou podlahu, pokrok nezastavíš (obr. 5). Okénko v zadní části vede do krypty, ale nebožtíky v ní už nenajdeme. Zajímavostí sklípku, jsou ve zdi směrem do Karlovy ulice, zbytky portálu dveří, dříve v úrovni ulice boční vstup do kostela. A na schodišti si můžeme povšimnout podezřele uhlazených kvádříků (obr. 6), románské zdivo původní stavby v těchto místech a skutečný pohled do dávné minulosti. Tím náš průzkum končí, snad se líbil a společně se těšme na další nalezený klíček pod rohožkou! 🙂

 

admin

Autor nevyplnil informace.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*