V dnešní době je častým nešvarem, že zahraniční vlastníci objektů v centru Prahy, a nejen tam, se příliš nezabývají historií samotného místa a tak probíhá tvrdý boj mezi památkáři a investory, kteří by nejraději z historických budov ponechali jen obvodové zdi. Následuje tučná pokuta, ale také celkem volné pole působnosti, jak svůj nový objekt postavit.  Existují ale také vzorné příklady, kdy majitel s památkáři komunikuje a ponechá volné působnosti archeologickému průzkumu. Třešničkou na dortu je, kdy majitel výsledky průzkumu hrdě prezentuje návštěvníkům a přizpůsobí jim stavební úpravy. Reklama je to následně účinná a působivá. Takovým zářným příkladem budiž i areál luxusního hotelu Mandarin Oriental na rohu ulic Nebovidská a Harantova (na mapě zvýrazněno modře). Areál se nachází hned vedle nynějšího Muzea hudby, bývalého kostela svaté Máří Magdalény (označen červeně). Rozsáhlý areál bývalé tiskárny, se společnost rozhodla přestavět na již zmíněný hotel. V letech 2003 až 2006 zde proběhl archeologický výzkum, jeden z největších výzkumů v historickém centru Prahy. V říjnu 2003 byl odstraněn novověký násyp (mocný 2-7m). Samotný titěrný archeologický průzkum započal v listopadu téhož roku. A odkryl velmi zajímavé věci!

Raně středověké opevnění Malé Strany (r. 1000-1200)

Toto opevnění lze předběžně řadit do období mezi 10. – 12.století. Tedy do doby, kdy se v těchto místech rozprostírala osada Nebovidy. Výstavba opevnění patřila k významným počinům Přemyslovských knížat, ale nedochovaly se o něm žádné písemné prameny. Jeho podobu nám dokumentuje pouze až současný archeologický průzkum. O předchozích a následujících opevněních Prahy více informací ZDE.

Ať se v tom hned na začátku neztratíme, na následujících mapkách si rovnou uděláme přehled, co se kde objevilo, kde se to nachází nebo nacházelo.

Na prvním obrázku vidíme objevené části raně středověkého příkopu (černě) a několik dochovaných zbytků samotného opevnění (pár šedých čtverečků na okraji příkopu). Šipky označují kolmý řez na předpokládaný směr, kudy opevnění vedlo.
Na druhém obrázku si o situaci uděláme ještě lepší přehled, jelikož je do mapy zakreslen předpokládaný směr opevnění v celé délce (šedě).
A na třetím obrázku vidíme situaci v Praze celkově. Bod A označuje dobře známé opevnění Pražského hradu, B centrální část podhradí a doložené opevnění, D západní předhradí bez doloženého opevnění, E zaniklé koryto Vltavy a C tímto průzkumem objevené opevnění jižního podhradí.  

Výzkum na dvoře Ministerstva školství (zelený obdélník na první mapce) – než se přesuneme do areálu nynějšího hotelu, dříve tiskárny, je nutno nejdříve říci, že už v roce 2000, při výstavbě kolektoru na nádvoří budovy Ministerstva školství (zelený obdélník na první barevné mapce), byl objeven fragment příkopu tohoto opevnění, ale výzkum byl spíše symbolický, protože nepokračoval v okolí a podivuhodnou shodou okolností v podstatě trasa příkopu kopírovala trasu kolektoru, ale bohužel ne v celé šířce a hloubce příkopu, takže se v podstatě pouze zjistilo, že zde byl nějaký příkop. Největší zjistitelná šířka byla cca 8 metrů, hloubka cca 4 metry, stěny příkopu poměrně strmé, ve spodních partiích klesají pozvolna, což ale může být způsobené sesuvy stěn příkopu, které se místně i podařilo prokázat. Délka objeveného příkopu je 21 metrů. V jižní části byly do již zasypaného příkopu vyhloubeny hroby náležící pohřebišti nedalekého románského kostela sv. Vavřince (více o kostelu ZDE), farního kostela raně středověké osady Nebovidy (více o osadě ZDE). Odtud mimochodem název zdejší ulice Nebovidská.

Výzkum v ulici Újezd – v březnu roku 2002 proběhla v ulici Újezd rekonstrukce tramvajové tratě. Ideální příležitost podívat se pod zem, jestli i zde se neobjeví nedalekého opevnění. A zvědavost přinesla ovoce. Byl objeven zasypaný příkop, jehož maximální šířka tvořila 9 metrů, hloubka přibližně 2 metry. Směr příkopu byl jasný, musí dále vést pod bývalý kostel Máří Magdalény a bývalou tiskárnou.

Výzkum v areálu hotelu, dříve tiskárny (modré pole na první mapce) – Tento objev patří k nejvýraznějším nálezům během výzkumu v tomto areálu a výzkumu opevnění samotného. Bylo zde totiž objeveno předpokládané pokračování opevnění z předchozích průzkumů. Opevnění zde bylo zdokumentováno v linii dlouhé více než 48 metrů! Tvořil jej rozměrný příkop a dřevohliněná hradba. Objevený příkop měl průměrnou šířku 15 metrů. Hloubka nebyla zjištěna, protože dno příkopu se nacházelo pode dnem stavební jámy pro dnešní novostavbu hotelu. Pokus prozkoumat i nejspodnější partii příkopu byl sice učiněn na třech místech, hloubené sondy byly však i přes čerpání zaplaveny spodní vodou. Je tedy možné konstatovat, že minimální hloubka byla 6,3 metru.

Samotný příkop byl nejspíše vyhlouben na místě bez předchozího osídlení, ale výzkum stále pokračuje. Příkop byl zaplněn povrchovou a podpovrchovou vodou z Petřína. Zasypán byl v průběhu 12. století.

Hradba se dochovala pouze na dvou, navíc plošně velmi malých místech. Ještě na počátku vrcholného středověku byla v místě hradby znatelná vyvýšenina v podobě valu, která převyšovala o několik decimetrů okolní terén. V průběhu výzkumu byl už maximální dochovaný povrch hradby zaznamenán 0,9 metru pod úrovní terénu. Minimální šířka hradby byla okolo 5 metrů, původní šířku nebylo možné určit. Konstrukce byla tvořena kamenným čelem z lomové opuky (kameny velikosti 15 – 70cm) s horizontálními dřevěnými rošty. Prostor mezi rošty byl vyplněn hlínou z příkopu.

Přístupné základy kostelíku magdalenitek (1315-1656)

K dalším překvapivým nálezům patří objev stavby kostelíka ze 13.století z opukových kvádříků, který byl předchůdcem gotického klášterního kostela sv. Máří Magdalény, kde je dnes Muzeum hudby. Kostelík se nalézal v místech dnešního parkoviště před vchodem do Muzea hudby a v interiéru domu čp. 387, kde se dnes nachází recepce hotelu.
Jednalo se o kostelík Magdalenitek, které v těchto místech kolem roku 1315 vystavěly svůj klášter. Tedy v době, kdy už bylo zdejší opevnění zasypané. Celým názvem se řád nazýval Sestry pokání svaté Marie Magdaleny a byly pro svůj hábit nazýván „bílé paní“. Za husitských válek v roce 1420 bylo jejich sídlo vypáleno a vydrancováno. Magdalenitky se sem už nikdy nevrátily a později celý jejich řád z Čech vymizel. Kostelík je roku 1574 označován už jako pustý.
Základy tohoto prastarého kostelíka byly během výzkumu odkryty a majitel domu čp. 387 se rozhodl tyto nálezy prezentovat i svým návštěvníkům. Dnes se v domě nachází recepce hotelu. Pokud s vlídným slovem vstoupíte, obsluha vás zajisté nechá si tyto pozůstatky prohlédnout. Základy kostelíka se nacházejí pod prosklenou podlahou.

Po Magdalenitkách je v 15. – 16. století majetek kláštera využit měšťany a drobnými šlechtici jako obytný. Kostelík zřejmě znovu dále sloužil bohoslužbám, spíše však soukromě. Roku 1522 se východní část areálu při dnešní ulici Nebovidské vyvíjí samostatně, rozkládá se zde tzv. Lazarovská zahrada, k roku 1522 je zmiňován „dům řečený věže v ulici Nepovidech“. Roku 1600 malostranská obec koupila Lazarovskou zahradu a rozparcelovala ji na pozemky, v sousedství gotického domu „věže“ je postaven rozlehlý renesanční dům po majitelce Frebonii z Perštejna zvaný Perštejnský. Roku 1604 přichází na bývalé klášteřiště magdalenitek řád dominikánů a o dva roky později je kostelík prodloužen a v 1.polovině 17. století slouží jako konventní chrám a současně je využíván k pohřbívání. Na levé straně od vstupu do recepce můžeme i vidět vyhloubený hrob.

Další historie areálu (1656 – současnost)

Roku 1656 je položen základní kámen nového konventního kostela sv. Máří Magdalény, za autora je projektu je pokládán Francesco Caratti. Od té doby už o kostelíku nejsou žádné zprávy. V 80tých letech 17. stol. začíná výstavba nového konventu dominikánů výstavbou jižního křídla (křídlo do Hellichovi ulice), kde jsou všechny důležité prostory pro klášterní život: velký refektář, kapitulní síň, v patře nad nimi rovněž řada cel. Někdejší Pernštejnský palác byl jen opraven a celý areál uzavřela vysoká ohradní zeď. V závěru stavebních prací se na budování podílel Kryštof Dientzenhofer. Roku 1709. 30. června došlo k slavnostnímu vysvěcení barokního kostela sv. Máří Magdalény. Roku 1784 následuje zrušení kostela i kláštera za Josefínských reforem. Roku 1787 areál kupuje v dražbě malostranský podnikatel a velkoobchodník Šimon Král a budovy přestavuje na byty, v barokním kostele jsou zřízeny sklady a kanceláře Zbraslavské rafinerie cukru. Budova je klasicistně přestavěna a jsou sneseny průčelní věže. Poté v kostele působí Vrchní poštovní úřad, vojenský špitál, četnická kasárna, Státní ústřední archív a v současnosti zde sídlí Museum české hudby. Roku 1879 v areálu vznikají Státní tiskárny a roku 1992 jsou zrušeny. V roce 2003 jsou haly tiskáren zbourány a v roce 2005 je v areálu otevřen hotel ve kterém se původní renesanční trámové stropy či barokní klenby jednotlivých pokojů, harmonicky mísí s moderním designem.

Informace čerpány z těchto zdrojů:
Studie – Kláštery magdalenitek a dominikánů u sv. Máří Magdalény na Malé Straně
Neznámé raně středověké opevnění jižní části pražské Malé Strany