Prašná brána

Odraná – Ať si o bráně uděláme komplexní obrázek, pojďme se podívat na její příběh. V místech dnešní Prašné brány stála od 1. poloviny 13. století jedna z bran Starého Města pražského. Říkalo se jí u sv. Ambrože nebo také Horská, podle významné obchodní stezky, vedoucí odtud směrem na Kutnou Horu. Po založení Nového Města a vybudování jeho hradeb v roce 1350 ztratily staroměstské hradby a jejich brány význam, brána chátrala a začalo se jí říkat Odraná. Roku 1367 vydal Karel IV příkaz toto opevnění zbourat.

Příchod Rejska –  Stavba nové pozdně gotické brány, která měla být protipólem staroměstské mostecké věže, začala v roce 1475 na místě původní tzv. Odrané brány a hned vedle Králova dvora (dnešního Obecního domu), tehdejšího sídla králů. Stavět se začalo pod vedením zednického mistra Václava, kterého však brzy vystřídal Matyáš Rejsek z Prostějova (obr. vlevo). Sám Matěj Rejsek koncem 15. století vyučoval v Týnské škole obor stavitelství a kamenictví. Sám byl pouze samoukem a vyučen v oboru nebyl, ale pro svůj jedinečný um byl v roce 1478 byl přijat do cechu staroměstských kameníků. Do stavební historie Prahy se zapsal touto bránou, ale působil i v jiných městech, například spolupracoval na stavbě kutnohorského chrámu sv. Barbory.

A znovu Odraná – Stavba nakonec ale nebyla dokončena, protože roku 1483 se královský dvůr přesunul zpět na Pražský hrad a Staroměstští ztratili o její dokončení zájem. Brána byla provizorně zastřešena a její plánovaná bohatá výzdoba byla dokončena pouze z části. V 17. století v ní bylo navíc umístěno skladiště střelného prachu a začalo se jí říkat Prašná brána. V roce 1757 byla navíc poškozena při pruském obléhání Prahy a roku 1779 zbavené posledních zbytků výzdoby, o čemž se dozvídáme v knize Řivnáčův průvodce po Království Českém z roku 1881:
„Roku 1757 porouchána věž tato nemálo pruskými kulemi, nejhůře však naložila s ní rada Staroměstská r. 1779. Dala totiž erbovní štítky, mnohé kružby a kamenné lupeny, jimiž věž ozdobena byla, otlouci, aby prý tyto nebezpečím hrozící a jinak neužitečné čiryčary věž bez potřeby neobtěžovaly“.
Časem věž ztratila jakoukoliv funkci a dokonce se uvažovalo o její likvidaci. Historie se tedy opakovala a na místě stála „nová odraná brána“. Na obrázku vlevo k vidění podoba brány kolem roku 1600, autor Roleant Savery. Na dalších obrázcích Leopold Peukert (kolem r.1790), Vincenc Morstadt (1840) a Andreas Groll (1856). Tady je celkem zajímavé, že ač byla podle pramenů brána zbavena výzdoby, zůstala evidentně i nadále stále pěkně zdobená.

Prašná – Ve druhé polovině 19. století se však začalo bráně blýskat na lepší časy. V romantickém ovzduší doby bylo rozhodnuto bránu zachovat (i z toho důvodu, že na ní byly umístěné hodiny) a dokončit v novogotickém stylu. Návrhem byl pověřen proslulý architekt Josef Mocker. Ten uvažoval o dvou variantách dostavby. První – zachování nízké střechy a hodin, viz plán Josefa Mockera. Druhá – inspirace ve Staroměstské mostecké věži, viz druhý plán Josefa Mockera. Zvítězil nakonec druhý návrh, jelikož i Matěj Rejsek se s největší pravděpodobností inspiroval ve Staroměstské mostecké věži, jeho odkaz byl tedy zachován. Během novogotické rekonstrukce v letech 1875-1886 za Josefa Mockera byly v interiéru vytvořeny také síťové klenby, původně zde byly ploché stropy, viz další, tentokrát interiérový plán Josefa Mockera.

Zajímavá sochařská výzdoba – Výzdoba Matěje Rejska se dochovala jen ve fragmentech, zejména v prvním patře interiéru. Josef Mocker ji ale doplnil citlivým způsobem, přičemž maximální měrou využil tyto dochované fragmenty. Průčelí zdobí sochy českých panovníků a znaky zemí, kterým vládli. Najdeme zde Přemysla Otakara II. a Karla IV. na východním průčelí, Jiřího z Poděbrad a Vladislava II. Jagellonského na západním průčelí.

Sochařská výzdoba vstupní brány ale neodráží pouze vladaře, musí také znázorňovat život města, aby si každý poutník udělal obrázek, kam že to vlastně vstupuje. A zde se dostáváme k velmi zajímavých sochařským počinům, jenž jsou ještě dílem Matěje Rejska. V přízemí na jihovýchodním nároží (k ulici Na Příkopě) nabízí mladík dívce měšec peněz za řekněme naturální protislužbu a vedle pod novodobou sochou Přemysla II. Otakara, je zobrazena dívka mlátící mladíka, jenž jí sahá pod sukni (foto vpravo). Tak takhle to přesně v Praze vypadalo…a vlastně stále vypadá :-).

Že byla Praha vždy erotice nakloněna dokládá i fakt, kdy roku 1794 byla na pranýř na Staroměstském náměstí přivázána „svodnice mládeže“ majitelka luxusního nevěstince madame Flecková a místo toho, aby se stala terčem posměchu, jak se u pranýře čeká, vzdávala jí kolem projíždějící pánská společnost čest.

Zajímavou výzdobou je také rytíř nad bránou (toto vlevo), který drží pásku s latinským nápisem:

„Hle, Praha. Poctivým jsem matkou, podvodným macechou, tito nechť prchají a přicházejí ti, kdož sami od sebe chtějí dobro.“

Naproti tomu na západní straně brány je vyobrazen sám Matěj Rejsek, který drží pásku s touto latinskou prosbou:

Ó měšťane, odpusťte nehodným lidem žijícím bez zákona, působiti násilí mě, nádobě ušlechtilé.

Kdo by tyto rady neuposlechl, je zde ze strany Obecního domu arkýř (foto vlevo), který sloužil jako záchod, takže mohl být nepoctivec po…

A když už byla několikrát řeč o inspiraci ve Staroměstské mostecké věži, Matěj Rejsek se této inspirace zhostil evidentně do posledního puntíku, protože i na této věži nalezneme podobnou výzdobu. Například dole na konzolách směrem ke Křižovnickému náměstí, nachází se dvojice milenců v rozmarných situacích: voják a student, jak objímají dívky.

A pokud se rozhodneme vystoupat po schodišti mostecké věže, dostaneme se až do míst, kde schodiště vede těsně pod střechu. Tam nás za výšlap odmění postava muže, který si zvedá šat a ukazuje nám zadek.