Český, pražský a další lokty jsou starou jednotkou délky používanou již v Egyptě a Mezopotámii 2000let př. n. l.. Byly odvozeny od rozměrů lidského těla…

Jednotky stejného názvu se proto místně odlišovaly a zajímavé je, že pražský je o jeden milimetr menší, než český, sami tento rozdíl můžete v Praze porovnat. Vzory délkových měr byly umísťovány na veřejně dostupném místě (většinou na tržištích a náměstích), z důvodu aby si obchodníci mohli měřit délku svého sukna a nevznikaly případné spory.

Toto měření můžeme provést i dnes hned na několika místech Prahy. Jedním je v Loretánské ulici bývala budova Hradčanské radnice (čp. 173/1). Zde je úředně přezkoušená míra českého lokte zachována ve vratech (59.4 cm) Na portálu u tohoto domu stojí za povšimnutí motiv hradčanského znaku.

Druhým místem, kde je naopak zobrazen loket pražský, je věž Novoměstské radnice (fpto vlevo), kde je zazděn do zdi (59.3 cm) Na této věži naopak stojí za povšimnutí řetěz, pomocí kterého se dříve uzavíraly ulice (foto vpravo).

Legenda o Lokýtkovi

S tímto místem je spojena i legenda. Míra je zde na stěně umístěna poměrně vysoko, proto ne každý byl schopen si své zboží poměřit. Z tohoto důvodu městští radní najali muže vyšší postavy, který všem zájemcům pomohl a látku pomocí lokte poměřil. Ve středověku dostávali lidé jména podle toho, jaké práce vykonávali, proto dostal jméno Loket. Po letech, když zemřel, dostal tuto práci jeho syn, ten bohužel ale nebyl tak vysoký a tak ho lidé pojmenovali jako Lokýtek. Jednoduchá práce Lokýtkovi nestačila a chtěl více peněz, proto se domluvil s nepoctivými pláteníky a začal očerňovat ostatní poctivé řemeslníky. Když k němu někdo přišel s prosbou o přeměření plátna, zeptal se od koho látka je. Podle odpovědi buď míru pochválil, nebo očernil. Ten kdo mu dával tajně peníze, měl míru vždy dobrou. Během nějaké doby přišla spousta poctivých obchodníků na mizinu. Jeden bystrý pláteník, přišel na to, v čem by mohl být problém. Vzal své plátno, pečlivě ho proměřil a pak šel za Lokýtkem. Když se jej Lokýtek, jako každého zeptal, odkud plátno má, popravdě řekl své jméno. „Tak to Vás ošidili pane, tam už nechoďte“ zněl jasný ortel. To pláteníka rozzuřilo a s křikem tento podvod odhalil. Lokýtek se zalekl a utekl a už ho nikdy nikdo neviděl. Říkalo se, že se ukryl v lesích a zemřel se smutkem nad ožebračenými obchodníky, od té doby se tu a tam objevuje jeho duch, který nabízí lidem zda si nechtějí loket poměřit, aby svůj čin odčinil.