Závist bylo v době Keltů největší město na území Čech, možná proto tato krajina stoupla v oblibě a několik staletí poté se zde začala tvořit krásná Praha. Závist bylo opevněné sídlo, kde se soustředil obchod, správa území a představitelé náboženské sféry. Stavět se začalo už v 6.století př.n.l.. V letech 1963-1990 zde probíhal rozsáhlý archeologický výzkum, tudíž máme z této oblasti mnoho informací.

Hradiště Závist se nalézá na stolovité hoře Hradiště vyčnívající zhruma 200 m (391 m.n.m.) nad soutokem dvou řek: Vltavy a Berounky. A z širokého okolí je značně patrnou dominantou. V době Keltů zdejší krajinu pokrývaly tehdy teplomilné dubohabrové a bukové lesy, časté byly rovněž lísky a rozsáhlé louky. V údolí byly hojné vrby a topoly.

Historie osídlení

Doba bronzová – již v době bronzové zde poprvé vyrostlo na ploše 60 ha velké hradiště (kultura knovízská a štítarská). Ve střední době bronzové (mohylové období) byla pod jižním okrajem akropole zkoumána palisáda. Část štítarské hradby byla prozkoumána v souvislosti s rozsáhlým odkryvem západního křídla brány, měla několik ochranných prvků. Jedním z nich byly tzv. vlčí jámy, což byly jámy vytesané do skály, na povrchu lehce zakryté a na dně byly položeny ostré předměty. Zhruba 10 m od jam byl do skalního masívu vylámán příkop (3 m široký, 1 m hluboký), za ním existovala berma a také palisáda, která byla ověřena v prostoru Adámkova mýta.

První polovina 6. století př.n.l. – ve střední části vrchu se usídlili první Keltové. Šlo o nepříliš velkou osadu a byla chabě opevněna. Zdejší podmínky byly pro výběr opevněného sídla optimální: stolová hora (391 m.n.m.) s velkým rozhledem na okolní krajinu, soutok 2 řek (důležitá tehdejší dopravní a obchodní tepna), úrodná půda a surovinová základna: zlato. Reálná je představa, že temeno hory mohlo být skryto v řídkém háji se vzrostlými stromy (převážně duby) do stáří nanejvýše 250 let.

První opevnění – obklopovalo především temeno návrší a mělo rozlohu zhruba 27 ha. Na okraji jižního podhradí vyrostla během let i další linie opevnění, nejmohutnější valy však byly vybudovány na jihovýchodním svahu. Hradby byly vystavěny ze dřeva, kamene a zeminy. Dřevo bylo zejména dubové. Průchod zabezpečovala v této době klešťovitá brána, položená 12,5 m vysoko nad dnem obrovského příkopu vylámaného do skály. Na obrázku po pravé straně k vidění, jak mohla taková keltská brána vypadat. Na mapě níže označena písmenem „D“.

Závist překypovala životem v době od 6. až do počátku 4. století př. n. l., jedná se o zhruba 170 let. Pak však přišel úpadek a hradiště se stalo na čas opuštěno.

2. století př.n.l. – Po 200 letech přichází na ono místo další skupina keltských osadníků. Budují silnou dubovou palisádu, která měla zamezit ohrožení z jihovýchodní šíje (ta je nejzranitelnější). Závist byla tedy podruhé od základu vybudována a obyvatelé postupně zdokonalovali a rozšiřovali hradiště.

90 až 85 př. n. l. – někdy v tomto období vypukl v hradišti velký požár a zničil stavbu hlavní brány. Na obrázku po levé straně k vidění rozložení keltského hradiště v přírodě.
1) Akropole
2) Šance
3) Lesní ZOO
4) Altán s informační cedulí
5) Geologický profil
A-C) malé boční brány
D) Hlavní brána
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )

Vrcholná éra – Poslední výstavba opevnění kompletně přebudovala dosavadní hradby a navíc sjednotila i protější kopec Šanci jako jeden ochranný štít. Oppidum dosáhlo své maximální rozlohy: 118 ha. Nové opevněné hradiště bylo schopno pojmout až 40 000 obyvatel.

60 až 40 př. n. l. – v tomto období proběhla událost zvaná jako tzv. bójská poušť, což byla fatální porážka keltů Dáky v oblasti středního Podunají. Z tohoto období se i v Závisti nalezlo velké množství hrotů šípů, vrhacích zbraní zabořených do povrchu země a koster padlých bojovníků. Hlavní brána „D“ a malá boční brána „A“ byla znovu sežehnuta ohněm. Obránci hlavní brány dokonce ani nestačili ze svého stanoviště vystřílet prakové oblázky.

Od tohoto období byla Závist v germánských rukách, nikdy však už nedosáhla původní významnosti. Bohuslav Balbín se domnívá, že by zde kdysi mohlo stávat dosud neznámé sídlo sjednocujícího markomanského vojevůdce Marobuda (vůbec 1. historicky doložená osoba na území ČR). Toto město se jmenovalo Marobudum, nikdo však s přesnou určitostí nemůže tvrdit kde leželo.

Podoba hradiště Závist

Historie hradeb na Závisti (Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )

1 – první linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem 150 př.n.l
2 – první výstavba hlavní brány okolo 175 př.n.l.
3 – druhá linie zdvojené šíjové fortifikace, kolem 150 př.n.l
4 – brána N centrálního opevnění, kolem 175 př.n.l
5 – třetí výstavba hlavní brány, kolem 120 př.n.l

Akropole

Bezesporu nejdůležitější a nejmystičtější místo celého hradištního komplexu je tzv. akropole na vrchu Hradiště, přímo na jeho temeni.
Již od nejstarších dob se na tomto nevelkém úseku odehrávaly ty nejdůležitější události, které měly podstatný vliv na tehdejší keltskou společnost: byla zde druidská svatyně, jedná se o kultovní okrsek nepochybné význačnosti.
V pozdní době bronzové měl vrchol kopce podobu protáhlého oblého hřbetu, směřujícího od jihozápadu k severovýchodu, mezi Károvským a Břežanským údolím. Boky návrší se svažovaly poněkud strměji, ale bez ostřejších terénních hran.
V časně laténském období došlo k mnoha terénním úpravám, které zapříčinily odlišení lokality od okolní krajiny. Nově vzniklá část hřbetu získala vylámáním obranných příkopů obdélníkový tvar.
Za vnitřní stranou příkopů byla navršena velice mocná vrstva odlámaného břidličného materiálu a posloužila jako násep hradby. Tím započalo opevnění samotné akropole. Její ohraničení tvořil příkop, jehož původní šířka mezi vnitřní a vnější hranou činila kolem 10 m a hloubka příkopu byla až 4 m.
Na jihozápadní části příkopu došlo ke zhroucení hradby, svědčí o tom velké balvany, které se zřítily do příkopu jako první. Odlámané kamenivo posloužilo jako stavební materiál.
Během výzkumu na jihozápadním rameni hradby byby učiněny nálezy dřevěné palisády.
Červeně vypálená hlína (těsnící materiál sloužící k utěsnění kůlů) je dokladem toho, že byla i akropole zastižena požárem.
Areál obehnaný hradbami mohl mít cirka 70 m délku a 50 až 55 m šířku.

Na obrázku po levé straně je k vidění pod čísly 1 až 6 rozložení kamenných staveb na hradišti Závist, 2. pol. 5. století př. n. l.
(Dle Drdy, Motykové a Rybové. Keltové a Čechy, Academia, Praha 1998 )

Nejzajímavější odkrytá stavba má tvar protáhlého obdélníka s delší stranou 27 m a kratší stranou 11 m.
Stavba má v dnešní době tvar obrovského plného podstavce, vznikl složením celkem 7 podélně vystavěných pruhů zdiva. Objekt byl vybudován na svou dobu unikátní technikou, která měla za úkol vyloučit odstředivé tlaky, které by mohly nepříznivě působit zevnitř na obvodové zdivo. Dle představ archeologů mohla stavba vyčnívat do výšky 5 m nad okolní povrch.
Inspirační zdroj musíme hledat někde v antické části světa. Tento okrsek byl patrně využíván zejména při zvláštních rituálních příležitostech. Pochopitelně se odborníci zabývaly možností, že zde stálo světské velmožské sídlo, tuto doměnku však vyvracuje nedostatek nálezů, které jsou pro tato místa typická.

Další zajímavou stavbou (svým půdorysem) ve tvaru rovnostranného trojúhelníka o délce stran kolem 10 m je svatyně (5). Konstrukčně obtížný a neobvyklý tvar trojúhelníka, který je účelově nepraktický, může snad souviset s keltskou symbolikou.

Z archeologických nálezů převažují zlomky keramických nádob ze zásypu příkopů, keramika je zde zastoupena prakticky ze všech období, a to dokonce i z eneolitu.
Zajímavým nálezem byl i vytepávaný kruhový terčík z bronzového plechu (jednalo se o šperk zhruba ze 4. století).
Artefakty dokládající zpracování železa jsou tavící kelímky a železná struska. Stopy výrobních činností se koncentrují spíše při okrajích návrší.
Mezi další zajímavé nálezy z akropole patří ozubené kolečko (amulet) a dva zlomky pravděpodobně importovaných skleněných nádob. Zajímavý je i fragment dovezeného bronzového cedníčku nebo 2 pláty kroužkového pancíře.

Je moc velká škoda, že archeologové dovolili tuto cennost zpustnout, odkryli celou akropoli a ponechali ji napospas blbečkům, kteří po mnoho let ničili již tak chatrné zdivo základů a z vyjmutých kamenů si stavěli ohniště či trapné kamenné symboly. Celá věc nakonec byla vyřešena zavezením zeminy, pod kterou se nachází ještě signalizace z pálených tašek.