Tančírna Apollo bývala ve dvoraně domovních bloků. Objekt tančírny existuje i dnes v roce 2015, jak je patrné z ptačího pohledu na mapách. Co se ale v objektu nachází dnes, zatím netuším.

Tančírna se objevila i v několika knihách. Například v osudech dobrého vojáka Švejka: „Jednou přišel do Apolla na Vinohradech a tam se dostal do sporu s řezníky z porážky, kteří mu nakonec utrhli umělou nohu a praštili ho s ní přes hlavu.“
nebo v knize Zapovězené lokály od E.E. Kische na str. 13, kde se objevuje k Apollu i staropražská studentská písnička, která zní:

K Apollíčku, Apollu,
půjdeme teď pospolu,
kde host klímá u stolu,
u Apolla, u Apolla,
kde za zvuků čilé polky
primáře zvou hezké holky
do kolečka, do kola.

Podle této dobové fotografie si můžeme udělat krásný obrázek o tom, jak to v Apollu vypadalo.

Kisch popisuje tančírnu takto: „Zde v neděli a ve svátek, v pondělí, v úterý a v pátek točí se víc než sto párů v kole…Tabulka před místností praví – Veškeré taneční zábavy jsou navštěvovány velmi dobrou a velmi spořádanou společností… Nahoře na zvýšeném podiu, zabírajícím čelní stranu sálu, vyhrává salonní orkestr k tanci, pod podiem jsou malé pokojíčky. Tam jsou prostřené stoly, a něžný šepot je přerušován hřmotem hudebních nástrojů. Cestující preclíkář nahražuje studený buffet a snad darování dvou preclíků za čtyři haléře vykoná zde tutéž službu jako jinde pár brilantových boutonů. Zaplatil-lis řád, dostaneš stvrzenku, lístek asi s tímto textem: S díky vyrovnáno! Prosíme, aby tento lístek byl odevzdán v šatně. Ztratí-li se lístek, nutno platit účet znovu.“