Nejstarší krčma Velké Prahy, stávala v Apolinářské ulici čp. 446, v blízkosti Karlova a rozsáhlého komplexu nemocničních budov. Stavení vesnického vzhledu bylo na náměstíčku, blízko kostela sv. Apolináře a prý tu bylo dávno před tím, než Otec vlasti Karel IV. nechal postavit Karlštejn a Kamenný, Karlův most. Místu se od nepaměti říkalo Větrov a na tak odlehlém a zastrčeném místě byla postavena krčma, které se začalo říkat Na Vinici. Proč se nakonec nazývala Jedová chýše je několik verzí. Podle jedné tu sám Václav IV v přestrojení se svým katem podal otrávený nápoj svým nájemným vrahům, kteří ho měli zabít ve Vídni na popud šlechticů, kteří ho neměli v lásce. Jedová chýše neměla nikdy dobrou pověst a scházely se tu nekalé živly z celého města a vyprávěla se o tomto místě jedna strašidelná historka za druhou. Pamětníci o ní vypráví toto: „Dozvěděli jsme se, že v Jedovce byly přímo ve stole jamky, které sloužily jako misky a do nich se nalila polívka. Od stolu vedl řetízek, na němž visela lžíce. Když host dojedl, hostinský hadrem otřel tu lžíci i jamku a byla připravena pro dalšího…“ Původní Jedová chýše se dokonce dostala do filmu Dobrý voják Švejk od Karla Lamače, jak můžete vidět na tomto videu…

V Haškově díle, ale o této hospodě není ani zmínka, což je i dost s podivem, protože sám Hašek nedaleko žil a byl znám, že navštěvoval kdejaké hostince, proč tedy tento velmi zajímavý lokál nikdy ve svých dílech nezvěčnil? Prý byla i na samotného Haška příliš děsivá. Hašek se nepotřeboval pohybovat ve společnosti, kterou Jedová chýše v té době žila. Nevyhledával bezduchou a urážející sprostotu a primitivní násilí, které by v této společnosti mohl očekávat za své vtípky, které si dělal z ostatních lidí. On musel být ve společnosti, kde mohl diskutovat, naslouchat a sám ji obšťastňovat osobitým humorem, vyprávěním,  někdy  i popíchnout někoho svou drzostí, mystifikací a nepředvídatenými činy. Není se čemu divit, v té době už byla téměř 700let stará krčma spíše nevěstinec a o stavení se nikdo nestaral a to těžce chátralo. Nakonec ji zakoupil v roce 1926 Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog a chtěl ji zbourat a rozšířit sem blázinec nacházející se v sousedství. Zbořena byla roku 1933, Antonín Heveroch nedlouho poté umírá, blázinec se nakonec nerozšířil a uzavírá se kapitola jednoho z nejbláznivějších míst města pražského.

Na obrázcích jak chýše vypadala, jak toto místo vypadá nyní a místo zvýrazněné na mapě z roku 1840.