Všichni určitě znáte Královskou cestu ze Staroměstského náměstí, jménem Karlova ulice. Ulice je lemována hromadou krámků s kýčovinami všeho druhu od ruských matrjošek, po trika s nápisy „I love Prague“. To vše si můžeme prohlédnout v mraveništi turistů s mapkou deseti nejdůležitějších památek ve městě, pro které je toto divadlo určeno a většinou, než se dostaneme na Karlův most, nejradši bychom to zase otočili domů do tepla a klidu domova. Existuje ale i jiná cesta, hned vedle této rušné štrase. Správně, chytrá cesta :D, při které si užijete velmi krásné pohledy na Staré město a to většinou skoro sami, protože turisté tuto cestu v mapách nemají.

Pokud půjdete Melantrichovou ulicí, kde tento blázinec už je v plném proudu, stačí pouze odbočit do nenápadných průchodů po levé straně a dostanete se do úplně jiného světa…u jednoho z průchodů je i nápis „Passage to old town square“ Nás bude zajímat pouze část tohoto nápisu… „Passage to old town“.

Po modré…

Hned za průchodem nás čeká malinkaté náměstíčko s kostelem sv. Michaela Archanděla s prastarou historií. Stával tu už v roce 1150, tedy v době, kdy ještě v tomto místě nebylo Staré Město, ale několik blízko položených vsí a tento kostel patřil k jedné z nich. Kostel sám má velmi bohatou minulost a sloužil v něm i Jan Hus. Bohužel se na něm podepsala doba Josefa II, ve které byl zrušen, vysvěcen a sloužil jako skladiště. Ponurá historie pokračuje i nyní, kdy jej v roce 1982 sice získala Národní knihovna, ale roku 1991 kostel vyhořel a tak byl namísto opravy prodán soukromému vlastníku, který z něj chtěl udělat banku, to se naštěstí nestalo. Objekt byl znovu prodán společnosti Kontakt Moravia a ta tu prováděla historickou multimediální show, ve které se například Adolf Hitler zrodil z rozpadající se kostry golema. Show měla logicky absolutní nepochopení a atrakce byla ukončena. Loni byl objekt znovu prodán za 46 milionů.

Ale dost o této smutné historii a pokračujme k lepším zítřkům. Touto uličkou se nakonec dostaneme na nároží Michalské a Hlavsovy ulice. Pokračovat budeme Hlavsovou ulicí, která se žel bohu na noc zavírá, otevřena je od 15.4. do 14.9 od 9:30 do 20:00hodin (letní období) a od 15.9. do 14.4. od 9:30 do 19:00hodin (zimní období). Za návštěvu ale určitě stojí. Připomenu, že jsem fotil v předvečerních hodinách, kdy jsou jinde záplavy turistů a tady není ani živáčka :-).

pokračovat budeme Jalovcovou uličkou znázorněnou šipkou…

Až se dostaneme na křižovatku této ulice, Husovy a Řetězové. Před námi se objeví další pozoruhodný dům čp.243 na rohu Husovy a Řetězové s hezkou pietou v netradičním krásném květinovém oltáři.

Originál dřevěné sošky Panny Marie je uložen v Muzeu hlavní města Prahy a nahrazen je odpovídající kopií, květinový rám zůstal originální. Dům vznikl spojením dvou gotických domů ze 14.století, na což jsou dochované stopy ve sklepeních, obvodových zdech i v prvním patře. K majitelům patřil například roku 1429 staroměstský písař Mikuláš Kekule z Horažďovic, o němž František Ruth ve své kronice královské Prahy a obcí sousedních uvádí toto: „Písař ten vlastně slul Žezulka a dal si učené jméno latinské Cuculus: lidé mu pak říkali Kekule, a to mu zůstalo…“ Dům se pyšní ještě jednou velmi zajímavou historkou, tentokrát divadelní, kdy se zde dokonce ve čtyřicátých letech 19.století z podnětu Karla Šimanovského hrála představení. Šimanovský byl členem Stavovského, Prozatimního a nakonec i Národního divadla a zde založil ochotnický spolek, ještě jako osmnáctiletý truhlářský učeň. Hned první představení ale skončilo fiaskem jelikož při představení popadaly kulisy a z vážného představení se stala komedie. Druhé představení dopadlo ještě hůř, jelikož se před divadlem objevila policie a protože divadlo nebylo v domě hlášeno, ani oficiálně povoleno, rázem bylo po představení. Šimanovský ihned vyskočil přízemním oknem na ulici a tak jak byl, v kostýmu loupežníka utíkal pryč. Jeho další herecká kariéra byla už šťastnější.

Nyní vřele doporučuji lehké nakouknutí po pravé straně do Husovy ulice. Po pravé straně se tu nachází dům U tří Fendrychů čp. 12/231 (na domu naleznete červenou tabulku s číslem popisným 321, která je ale chybná! = přehozená čísla) Na domu se nachází tři obrazy vojáků na zlatém pozadí, malované na plechu. Představují tři praporečníky neboli fendrychy, kteří zde podle legendy kdysi žili, každý byl u jiného pluku praporečníkem a slíbili si, že když jeden z nich umře, zjeví se ostatním a tak se i stalo. Bohužel ostatním dvěma řekl, že také zemřou. Ti ze strachu složili své funkce a vstoupili k Františkánům u Panny Marie Sněžné, kde do roka oba umírají.

Po levé straně v této ulici najdeme slavnou hospodu U Zlatého tygra, čp. 17.228. Více o ní ZDE, rozhodně ji doporučuji navštívit. Mimochodem ten hlouček chlapíků před hospodou není náhodný hlouček turistů, nýbrž hlouček štamgastů těsně před otevíračkou :-).

Po levé straně Anenské ulice uvidíme již zrušený kostel sv. Anny, postavený v letech 1313-1330. Je to jeden z mála kostelů, který nebyl poničen Husity, Přišla na něj řada později při josefinských reformách, kdy zde byl zrušen klášter dominikánek, jimž patřil. Byla tu založena tiskárna a kostel sloužil jako sklad papíru. Poté za dob komunismu byl několikrát nevhodně rekonstruován a poničen i velmi cenný gotický krov. Celý areál kláštera a kostela nyní patří Národnímu divadlu, jenž kostel za symbolickou korunu pronajímá na 99let Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Na kostelu byla započata rekonstrukce, která byla dokončena roku 2004. Architektka Eva Jiřičná, která navrhla projekt rekonstrukce, za svoji práci získala Grand Prix Obce architektů 2005. Nyní se v kostelu pořádají kulturní akce.

Předtím než zde ale tento kostel stál, tu byla románská rotunda s dvorcem kostel sv. Vavřince, kde se roku 1230 objevuje bájný rytířský řád templářů. Oficiální činnost tohoto řádu spočívala v ochraně přístupové cesty do Svaté země (Jeruzalém) a boji proti nevěřícím. Kromě toho se však v jejich řadách skrytě rozvíjela i esoterika. Zasvěcenci vykonávali mystické obřady, kterých se ovšem zúčastňovali pouze vyvolení.

Jedna z legend staré Prahy se k této skutečnosti také váže. Vypráví se v ní, že jeden z rytířů byl právě na tomto místě popraven pro jakési těžké provinění. Nenašel však klid ani po smrti a pravidelně se prý zjevuje v pátek o půlnoci v Liliové ulici, kterou jsme právě minuli. Zjevuje se na divokém koni s ohnivými nozdrami a drží vlastní uťatou hlavu. Vysvobodit ho mohl pouze mladý člověk, který by se odvážil chytit příšerného koně za uzdu a jezdce probodnul mečem. Zajímavé je, že se tato legenda dostala i do básní Vítězslava Nezvala. Potkal ho snad?

…Bloudí templář bez hlavy
Lstivá dýko probodni mě
V Liliové ulici
Cválá jako pianola
Kdosi letí z krčmy ven
V letu dopije své pivo
Je tu mnoho bezhlavých
Nejistě se potácejí
…
Na Anenském náměstí
Dal jsem sbohem krásné dámě
Chce se nechat rozvésti
Byla pod kožichem nahá
Je to čtvrť kde nůž a krev
Hledají se jak dvě čísla
Kde je Templář bez hlavy?
Už se tady nezjevuje…

Zpět na Královskou cestu se vrátíme průchodem v domě U francouzské koruny. Málokdo o průchodu ví. Průchod sám o sobě není ledajaký, ale skrývá krásné renesanční lodžie s arkádami. V tomto domě dokonce působil slavný astrolog J. Kepler v letech 1607-12 a na jeho památku tu máme pamětní desku s reliéfem a zajímavá moderní fontána od Z. Kolářského, zhotovená z podnětu J. Steinweldové v roce 2002.

A ještě malá perlička na závěr…u ústí průchodu do Karlovy ulice prý podle spisovatele Svatopluka Čecha sedávala „housková bába“, od níž kupoval jako malý kluk svačiny. Podle jeho slov prý „při volbě druhu pečiva neřídili jsme se zpravidla kvalitou, nýbrž kvantitou, a nejoblíbenější byly proto vydatné podlouhlé bochánky z černého houbového těsta, přikyslé, s příchutí popele, leckdy pískem chroupající, ale za to navrch leskle hnědé, vespod důkladně pomoučené, a především – rozměrů vskutku impozantních“… 🙂