Ve 13.století v době vlády Václava II, chtěl tento panovník obohatit město mlýny, aby Praha byla samozásobitelná a kvůli mlýnům na Vltavě postavil jezy. Jeden z nich máme uchovaný do dneška. Neměl ale tušení co bude následovat. Zvedla se totiž hladina Vltavy a Praha trpěla povodněmi. Archeologové zjistili, že Prahou protékaly proudy vody možná celé roky. Praha tedy stála před nebezpečím, že bude vylidněná. Došlo tedy k tomu, že bylo vše zaváženo hlínou, co bylo přízemí se změnilo na sklepení, co bylo první patro bylo rázem přízemí. Praha má díky tomu do dnešních dob uchované původní románské interiéry, což nemá žádné evropské město. Je uchováno přibližně 70 přízemních částí domů, které jsou teď sklepení, z 11 až 13.století. Předpokládá se, že tato mohutná přestavba Prahy trvala přibližně půl století. O této přeměně se nedochovaly žádné písemné doklady. Bylo to vše spontánní, řídilo se to podle nastalé situace.
Do zachovalých románských podzemních prostor se člověk běžně nedostane, ale je několik míst přímo v ulicích, kde si tohoto jevu můžeme všimnout. Tím nejdostupnějším příkladem může být Staroměstské náměstí a budova Týnské školy. Když se podíváte v podloubí této budovy na vstup do pizzerie, která zde sídlí, tak dveře jsou jakoby pod úrovní země. Ke dveřím klesají čtyři schody. V případě, že se pozorně podíváte okolo dveří, spatříte zde panty, které směřují ven, čili kdyby zde byly dveře, otevíraly by se do schodů, což by samozřejmě nešlo. Panty jsou zde právě z této doby, kdy tento vstup byl v úrovní země a dveře zde skutečně byly a ven se otevíraly (obr. 1).

Dalším místem, kde si můžete všimnout podivných nesrovnalostí pražských zákoutí, je konec ulice Vězeňské a zvýšeným chodníkem v uličce Kozí, kde je dokonce zábradlí. Je to pozůstalost z doby asanace Starého města, kdy padlo mnoho budov bývalých nevěstinců a hampejzů, kvůli navýšení pravého břehu Vltavy proti povodním. Na těchto základech a postupné navážce vznikala nová čtvrť . – a přece něco zbylo ze starého Františku ( čtvrť města)- několik ulic s mohutnou dlažbou. Ulička Řásnovka , kterou se proháněla parta chlapců z Foglarova díla. Úzké a stísněné ulice s výklenky. Fara svatého Haštala ,bývalá kostnice, Haštalský kostel , Anežská ulička a klášter. Šestiboká věžička , v níž maloval Antonín Mánes a spodní strana Kozího plácku. A je dost možné, že po této mohutné dlažbě chodil sám bájný Golém – více o něm ZDE.