O samotné osadě

Osada Rybáře, ze které se dochovalo pouze pár posledních stavení, je poslední dochovanou osadou, která se rozvinula v neustále zaplavovaném pobřežním pásmu. Byly to hlavně osady chudých rybářů, kteří se s tímto museli naučit žít. Podobně na tom bylo například Podskalí (ze kterého nám zbyla pouze celnice) nebo dávno zaniklý původní ráz Holešovic, či Smíchova. Tato osada vznikla při východní zdi zámku Troja, pod Panským statkem, kde také tito lidé pracovali, nebo zde prodávali ulovené ryby. Ještě z let 1840, ze kterých máme dochovaný nejstarší tzv. stabilní katastr, jehož součástí bylo zhotovení pozemkových map, ukazuje, že celá Trojská kotlina měla vysloveně venkovský ráz. Trojské stráně pokrývaly vinohrady a pole se zemědělskými usedlostmi a na holešovickém břehu se rovněž nacházela pole.

Regulace

Nyní, když se podíváte na polohu vesnice, zjistíte, že není úplně u řeky, jak by to u rybářské osady mělo být. Je to z důvodu, že bylo při regulaci Vltavy v letech 1899-1901 jedno rameno zasypáno a osada se tak defakto ocitla „na suchu“. Místo řeky, tu nyní máme ulici s názvem Povltavská. Když tudy tekla Vltava, vznikal tu ostrov jménem Holešovický, na kterém se nacházely pouze zemědělská pole, žádné stavení. Další částí regulace bylo prokopání plavebního kanálu na levém břehu v délce 1300metrů od místa dnešního železničního mostu a zasypání částí původních ramen Vltavy. Což od vody odřízlo další osadu jménem Bubeneč a k ní přiléhající Císařský mlýn a tomu zbylo pouze torzo ramene, které můžeme vidět dodnes. Břeh byl také zvýšen přibližně o 1 metr. Rybářští a další osady asi jen nevěřícně zírali, co se to všechno kolem nich děje, jak Vltava postupně ztrácí svou rozmanitost a krásu. Takto vypadalo okolí na začátku průmyslového období v roce 1928. Na levé straně teprve stavební práce na mostu Barikádníků. Jeho kapacita byla později nedostatečná, což vedlo k přestavbám v letech 1970 a 1980. Přebudování v roce 1980 bylo zásadní. Pravobřežní mimoúrovňové “brejle” od té doby zabírají nejvýchodnější cíp bývalého ostrova. Most Barikádníků musela opustit tramvaj, a tak pro ni byl v roce 1977 o kus níže po proudu postaven provizorní most. Most slouží dodnes a pro charakteristické zvuky při projíždění tramvaje se mu říká Rámusák. Na druhém obrázku, mapy z roku 1880 si povšimněte zatím malé rozlohy průmyslových Holešovic a situace před regulací. Na posledním schéma samotné regulace.

Už v těchto letech se vytvářeli plány na kompletní zástavbu tohoto území, z čehož naštěstí sešlo.

Komunismus v Rybářích

V místech kde je dnes lávka pro pěší, byl vojenský můstek a ještě dřív brod, tyto spojnice s Císařským ostrovem navazovaly na ulici Pod Havrankou, středem této uličky tekl po dlažbě potok Haltýř, který se zde vléval do Vltavy. I jeho se ale dotkla regulace a byl v roce 1981 usměrněn do trubky v podzemí. V tomto roce strhla velká voda i vojenský můstek a aby se tato situace neopakovala, byl zde postaven můstek pro pěší s enormně velkým předmostím, kvůli kterému bylo zbořeno i několik domků osady Rybáře. To si zaslouží potlesk pro další komunistický dobrý skutek. Když se ještě komunistický dobrák držel zuby nehty u moci, rozhodl zde postavit diplomatickou čtvrť, lidově řečeno, hodně bílých krychlí v severozápadní části tohoto území a postupně měly tyto krychle zabrat i Rybáře. Naštěstí se tak nestalo, z plánů zbylo jen staveniště, které se zde bohužel nachází dodnes a území bylo vyhlášeno památkovou zónou, což zánik zcela zastavilo. Bohužel malebný obraz tu stále ničí více a více se rozrůstající smetiště. Ale dost chmurných myšlenek, na fotografii po pravé straně se podívejte i na růžovější obraz dnešních Rybářů, tzv Nekolův statek.