Zde žil Otakar Batlička…dozvíme se z pamětní desky na domě v Čiklově ulici 7.

Pokud by se nám do rukou dostal jeho životopis, asi bychom užasli. Otakar Batlička byl syn úředníka pražských plynáren a měl jako kluk jeden problém za druhým. Učení mu nešlo a školní disciplína mu nevyhovovala.

Už ve dvanácti letech se poprvé neúspěšně pokouší o útěk z domova.
Ve čtrnácti letech, po konfliktu s učitelem přírodopisu za který měl být vyloučen z gymnázia, úspěšně prchá do ciziny a objevuje se až v daleké Argentině. Odtud po měsíci zasílá tatínkovi zprávu s tímto textem:

„Nemám co jíst, nemám kde spát, mám se nádherně. Ota.„

Od této chvíle si do životopisu může zapsat nejrůznější povolání. Pracoval na zaoceánských lodích, jako plavčík, kormidelník a telegrafista. V Brazílii pracuje jako gaučo (pasák dobytka). Poté zkouší štěstí v Kalifornii, kde si vyzkoušel život kovboje a zlatokopa. Následně se přesouvá do New Yorku. Zde pracuje jako řidič metra. Z metra přestupuje na Norskou a Britskou loď, kde se živí jako rybář. Po těchto zkušenostech skáče do vody a v Suezském průlivu se živí jako potápěč. Vodou se dostává až do Londýna, kde se stává obchodník se známkami. V Šanghaji pracuje jako policista.

Za první světové války se stal válečným zajatcem a domů se definitivně vrací až několik let po první světové válce, ale jeho znalost mnoha světových jazyků a indiánské řeči guaraní mu nebyla moc platná – neměl maturitu.

Živí se tu tedy jako učitel boxu, závodník na motorce, noční hlídač, tramvaják, průvodce cizinců, pojišťoval psy a později se stává spisovatelem (na vlastnoručně vyrobeném psacím stroji) a vydává úspěšné dobrodružné povídky do Mladého hlasatele. Celkem jich napsal přes sto a k tomu několik knih. Kluci hltali tyto napínavé příběhy inspirované vlastními zkušenostmi stejně jako Foglarovy Rychlé šípy.

Ve volných chvílích se Batlička věnuje radiotelegrafii. Vytvořil návrh rádiového řízení tramvajové dopravy a využití rádia v důlním záchranářství. Sám si postavil radio vysílačku OK 1 BC, která v té době předčila zařízení Československého rozhlasu a jako radioamatér navazoval spojení s lidmi po celém světě, například s Nobileho vzducholodí či Pickardovým balónem letícím do stratosféry.

Tyto svoje znalosti neváhal využít za okupace. Jako radiotelegrafista se zapojil začátkem II. světové války do protinacistického odboje. Na podzim roku 1941 byli členové ilegální skupiny vyzrazeni a zatčeni. Batlička byl vyslýchán a vězněn na Pankráci, v Terezíně a nakonec v koncentračním táboře v Mauthausenu. Zde Otakar Batlička zemřel 13. února 1942 při svém poslední pokusu o útěk. Posmrtně byl vyznamenán za svou činnost válečným křížem.