Pověstný loupežník Václav Babinský sice pocházel ze severních Čech, pohřben je ovšem v pražských Řepích, kde prožil posledních 18 let svého neobyčejného života.

Postava tohoto muže je opředena mnoha legendami, psala o něm řada spisovatelů i básníků a fantazie autorů mu možná přiřkla i skutky které nespáchal. Prokazatelné ovšem je, že se narodil roku 1796 jako syn kováře, který se znamenitě vyznal rovněž v zahradničině. Po neúspěšných studiích, zřejmě pracoval s otcem v zelinářských zahradách. Dál je prokazatelné, že se dal naverbovat do armády, avšak vojna se mu brzy znelíbila. Aby se z ní dostal, začal simulovat šílenství. Po osmi letech byl propuštěn a umístěn do karlínské Invalidovny. Odtud záhy uprchl a útěk byl počátkem jeho loupežnické činnosti.

Se svými společníky se živil přepadáváním pocestných v severočeských lesích na Litoměřicku, kde záhy získal pověst „strašného lesů pána“. Veřejně známou se stala i jeho milenka Apolena Hoffmannová alias Františka Eiseltová, která byla členkou jeho loupeživé bandy. Osudový den pro tuto dvojici nastal 19. ledna 1832. Toho dne byl Babinský s Hoffmanovou v obci Kuří Vody kontrolován místním rychtářem. Při kontrole rychtář zjistil, že se Babinský vykázal falešným pasem. Navíc neopatrné Hoffmanové v průběhu kontroly vypadly dvě ostře nabité bambitky. Při zatýkání se sice Hoffmanové podařilo uprchnout, ale byla rovněž později dopadena a stejným soudem jako Babinský byla odsouzena k 12 letům těžkého žaláře. Za 15 dnů po vynesení rozsudku zemřela na chrlení krve. Babinský byl po zatčení převezen do Prahy, avšak po čtyřech měsících vazby se mu podařilo utéci. Poté se dopustil nejhoršího ze svých zločinů – vraždy. V lese u Horní Kamenice přepadl pláteníka, kterého osmi bodnými ranami usmrtil a okradl. Zatčen byl na podzim roku 1835 nedaleko Litoměřic. Byl obviněn celkem z dvanácti zločinů. Ačkoliv soudci proti Babinskému shromažďovali důkazy po dobu pěti let, nakonec mu pro nedostatek důkazů prokázali zločinů jen šest. Byl odsouzen na dvacet let do těžkého žaláře.

Trest si odpykával v pověstném Špilberku. Ve špilberské trestanecké knize je popsán jako „zdravý, velmi odvážný zločinec, zatvrzelý, všeobecné veřejnosti velmi nebezpečný člověk, který je rovněž vychytralý a podnikavý, dvakrát se pokusil o útěk nanejvýš smělým způsobem s nebezpečím života a svedl k tomu jiné“.

Když se Špilberk změnil v kasárna, byl Babinský roku 1857 přeložen do kriminálu v Kartouzích (Valdicích) u Jičína. Zde byla výchova vězňů svěřena sestrám kongregace sv. Karla Boromejského. A stal se zázrak. Z Babinského se stal zbožný muž, který jako pomocný ošetřovatel pomáhal pečovat o nemocné spoluvězně a vzorně se staral o svěřenou zahradu. Když byl 65-ti letý Babinský v roce 1861 propuštěn, ujaly se ho řádové sestry z kartouzské věznice a ubytovaly ho v blízkosti kláštera v Řepích u Prahy.

V tomto objektu byla v polovině 60.let zřízena ženská trestnice. Václav Babinský zde pracoval jako zahradník, v zimě se věnoval košíkářství a oddával se meditacím a modlitbám. Z kroniky kongregace je patrné, že v Řepích byl veden pod jménem Antonín Müller a není bez zajímavosti, že toto jméno se shodovalo se jménem jeho vyšetřovatele. Bydlel poblíž kláštera s nalezincem v dnešní Žalanského ulici čp. 20. Ve volných chvílích se prý rád vydával do pražských hospod, kde za pivo ochotně vyprávěl poutavé historky ze svého loupežnického a kriminálního života.

Zemřel 1.srpna 1879 a je pochován na dnes již zrušeném vězeňském hřbitově v Řepích. Jeho hrob pod hrubě opracovaným kamenem je dodnes udržovaný a vypráví se, že když Babinského pohřbívali, tak všechny jeptišky plakaly.

převzato z mista.unas.cz

Domov sv. Karla Boromejského v Praze Řepích prodává zábavnou stolní hru „Babinský“ na podporu svých aktivit. Stojí 385 Kč a k dostání je ve vrátnici Domova a prodejnách Karmelitánského nakladatelství (Kolejní ul. č. 4, Praha 6, Knihkupectví U sv. Vojtěcha a Hradčanské nám. č. 16, Knihkupectví U sv. Víta).