Národní hřbitov na Vyšehradě spolu s hrobkou Slavín, kde je pochována řada význačných osobností našeho národa, kdo by toto místo neznal. Návrh na vybudování místa, kam by se soustředily ostatky významných osobností národa vznikl v době národního obrození v osmdesátých letech 19. století. Okolo hřbitova byly v roce 1869 vybudovány novorenesanční arkády od Antonína Wiehla s krásnými plastikami a náhrobky. Například tento na fotografii po levé straně, kdy si svá žena odvádí po schodech dolů svého muže. Tento výjev tu není náhodně, stačí si povšimnout, kdy zemřela Anna Mildová, a kdy její muž Josef Milde.

Nás ale v tento moment zajímá výzdoba samotných arkád. Křížovou klenbu malbami zdobených arkád nesou toskánské sloupy z pískovce. Na malbách si můžeme povšimnout stále se opakujícího výjevu pasáčka nesoucího ovečku a vinné révy.

Pokud stojíme přímo u náhrobku, který je na pravé fotografii, skryt očím, nachází se na druhé straně křížové klenby pasáček, nesoucí mnohem lákavější objekt, velmi sličnou slečnu 🙂 (viz úvodní foto). Pokud se nakloníte přes mříž, jistě tohoto neposedu uvidíte. Další z řady vtípků pánů malířů odhalen.

Co se samotného hřbitova týká, i zde nalezneme spoustu zajímavostí. Věděli jste například, že již za svého života, si Karel Čapek přál, aby na jeho hrob chodili ptáčci pít? A tak na jeho hrobě najdeme ve spodní části malé pítko, kam si ptáčci chodí smočit zobáček, viz foto vlevo.

Další zajímavý náhrobek nabízí Max Švabinský. Zde se dozvíte kompletní rodinné vztahy, dokonce i s poznámkou, že dcera Zuzanka byla ad., tedy adoptivní (fotografie po pravé straně). Hned vedlejší hrob zase nabízí poněkud chmurnou vzpomínku. Není bohužel náhoda, že jistý pán umírá pár dní po Maxovi. Tento pán totiž snímal posmrtnou masku Švabinskému, na ruce měl ale zranění, kterou se mu do těla dostala infekce a pár dní poté na tuto infekci zemřel.