Nejspíš každý z nás ví, kde je v Praze Lennonova zeď. Pokud někdo neví, tak se nachází na Velkopřerovském náměstí na Malé Straně. Zeď patří maltezským rytířům, jelikož se za ní schovávají Maltezské zahrady. Tento řád schválil kreslení grafittů na zeď. V prapočátku, okolo roku 1970 se zde ale grafitti v podobě milostných básniček, objevovaly zcela spontánně. Tehdy se zeď nazývala „Zeď nářků“ a básničky byly režimem zamalovány bílou barvou, ale hned následující den se znovu objevovaly.

Po smrti Johna Lennona v prosinci 1980 se toto místo stalo symbolickým hrobem Johna Lennona a lidé k tomuto místu nosili květiny a svíčky a brzy se na zdi začaly objevovat graffiti inspirované Johnem Lennonem. Zeď jako symbol svobody, se stal trnem v oku tehdejšímu komunistickému režimu a několikrát byla přebarvena – na zeleno i na šedivo a posléze byla zakryta plakátovací plochou.

V roce 1988 spory vyvrcholily, jelikož mladí Češi na zmíněnou zeď psali stížnosti na tehdejší režim, a to bylo důvodem srážek stovek studentů a tajných policistů poblíž Karlova mostu. Pohyby těchto studentů byly následně popisovány jako lennonismus a československé státní orgány tyto lidi připodobňovaly k alkoholikům, mentálně postiženým sociopatům a agentům západního světa.

Dnes zeď reprezentuje symbol svobodných ideálů, které je i v dnešní době potřeba hlídat. Přeci jen, do představ Johna Lennona v této písni, má i dnešní svět hodně hodně daleko…Doufejme, že jednou lidé vezmou rozum do hrsti, než bude pozdě…

16.9.2012 se na zdi objevil nový velmi povedený portrét Johna Lennona, děkuji Tereze za jeho vytvoření, která k tomu dodává: „Lennonova zeď byla skutečně krásným místem, avšak zdá se mi, že v poslední době není příliš daleko od úplné ztráty svého původního kouzla, což je obrovská škoda“. Pojďte se na něj podívat, než opět v tichosti zmizí pod nánosem nových nápisů.

A zde ještě galerie, jak zeď vypadala v minulosti.