Člověk by si jich pomalu ani nevšiml, ale když začne pořádný slejvák nebo obleva, dají o sobě tito démoni patřičné vědět. Zrovna dnes mě při neopatrném kroku jeden pěkně pokropil vodou z tajícího sněhu a náležitě se mi vysmál, když jsem se na něj podíval zblízka. Jde o chrliče, tzv. gargouille, což je ozdobný plastický čnějící přepad vody, umístěný nejčastěji pod střechami a na opěrném systému gotických katedrál. Voda díky nim nestéká po stěnách a padá nešťastníkům procházejícím okolo na hlavy.

Podle legendy byl Gargouille drak žijící v 6. století v Seině, který sužoval město Rouen. Byl ale zneškodněn svatým Romainem a za to obyvatelé přestoupili na křesťanskou víru, postavili kostel, draka spálili na hranici a hrdlo a hlava, která byla zvyklá na oheň a odolala, byla umístěna na městskou hradbu, odkud odváděla vodu a tím byl drak navždy zchlazen :-). Později se místo hlavy draků začaly objevovat nejrůznější nestvůry.

Na naší katedrále jich napočítáme 132. První tu vznikly už ve 14. století. Voda do nich se dostává přes opěrné oblouky kanálky, které jsou skryté pod kamennými stříškami. Některé kanálky a jejich vedení v kameni jsou odborníkům dosud utajené. Zde pohled na chrlič z vrchu.

Voda z chrličů padá až několik metrů od zdi katedrály. Z období středověku zůstaly zachovány jen 4 kompletní chrliče. Další 3 jsou umístěny v depozitáři hradu. Ostatní jsou už z mladší doby. Ke ztrátám chrličů docházelo opotřebením díky povětrnostním podmínkám, ale také při při požáru roku 1541 nebo při ostřelování Prusy roku 1757. Podle jedné verze chrliče představují obránce stavby a měly odstrašovat zlé síly zvenčí  a podle druhé jsou to naopak démoni, kteří jsou připoutání ke stavbě a zkameněli. Největší chrliče dosahují délky až 2 metry a jejich podoba je opravdu různorodá, přesvědčit se můžete v následující galerii. Najdete zde darebného kováře, porodní bábu, ale i opravdová monstra. Pár chrličů Vám může připomenout manželku, když se vrátíte domů z oblíbené hospůdky.