Trocha historie…

Městská čtvrť, která vznikla od roku 1940 v knihách spisovatele Jaroslava Foglara. Je také dost možné, že se autor nechal inspirovat již existující čtvrtí, plnou chátrajících budov, úzkých a křivolakých uliček, které nezapadají do modelu moderně se rozvíjejícího města. Název zřejmě pochází od množství stínů, které do uliček budovy vrhají. V těchto místech zde žijící kluci vytvořili Vontskou organizaci, po Vojtěchu Vontovi, který tyto kluky sjednotil, proti okolnímu městu. Jejich znakem byl žlutý špendlík zapíchnutý v klopě kabátu. Připomínal tragickou smrt Roberta Komoura, který nešťastně zemřel při jednom ze střetů a na jehož hrob chudí kluci nosili žluté květy, které tou dobou rozkvétaly ve Stínadlech. V čele organizace stojí Velký Vont vlastnící talisman, hlavolam ježka v kleci. Hlavolam je dílem Jana Tleskače, kováře, který tragicky zahynul v kostele svatého Jakuba (nejspíše kostel svaté Anny). Ježek v hlavolamu byl šroubovací a ukrýval plán na sestrojení létajícího kola, které je také dílem Jana Tleskače.

Trocha současnosti…

Zde je ke shlédnutí krátkometrážní dokument hledající, kde byly ony Stínadla. Jak se nejen z tohoto, ale i z jiných zdrojů dozvídáme, inspiraci Foglar čerpal z vlastních zážitků ve skautském oddílu, z klukovských part z pražského Františku, již zbouraného pražského židovského ghetta a důležitou roli hrál pro Foglara také zrušený kostel svaté Anny, kde byla vypátrána i podzemní chodba spojující nedaleký dům čp. 8.

Stínadla se dočkala i velmi povedeného filmového zpracování v roce 1969…

Přítomnost vontského hnutí v uličkách Starého Města dokládají nápisy, které se objevovaly už v první polovině 50. let 20. století. V té době dokonce na Starém Městě existovala klukovská parta zvaná Velká Obec Vontská (VOV). Další tu byly v šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých i devadesátých letech 20. století. I v současnosti můžeme na zdech číst spousty křídou psaných vzkazů s vontskou tématikou. Vedle vontské organizace vznikla koncem 80. let 20.století na Starém Městě také konkurenční organizace zvaná Město a později i některé další znesvářené frakce (Druhá strana, Františkáni aj.) Detailně a poutavě popisuje tyto skupiny kniha Mýtus zvaný Stínadla.

Tématikou vzkazů se zabývá například článek na tomto webu věnovaném Stínadlům – ODKAZ

Stínadla mnoho z nás nevidí, protože je nemá ani čas vidět. Denně však kolem nich hodně z nás projde i v současnosti, jak můžete vidět v následujícím krátkém videu…

Jistě zajímavá je i tato fotografie pořízená ve Stínadlech. Je na ní pětice kluků se psem. Že by Rychlé Šípy s Bublinou?

Večer světel

Každý rok se také koná tzv. Večer světel. Připomíná se vždy 17.12., tedy v den, kdy vyšel (v roce 1938) na stránkách Mladého hlasatele první kreslený příběh Rychlých šípů. Tradičně se koná u postranního vchodu kostela sv. Haštala na Haštalském náměstí v Praze 1. Lidé mají svíčku či lampion, do pamětních listů zaznamenávají svou návštěvu razítkem. Pokud se akce lidé účastnit nemohou, dávají mezi 17.-21. hodinou za okno svíčku, lampion či jiné světlo. Více informací se vždy dozvíte na webu bohousek.cz

Mé dítko

Nedávno jsem do Stínadel zavítal, musel jsem tu obnovit pár vzkazů. Když jsem si tu tak prohlížel uličku Ve Stínadlech, přichomejtl si to ke mě starší pán, na brýlích pořádná pavučina a začal se zajímat, zda vím o historii tohoto místa. Dal jsem se s ním do řeči. Z počátku to vypadalo na další bláznivou postavičku. Dozvěděl jsem se, že bydlí hned naproti v novějším domu. Začal mi vyprávět, jak se naučil spousty zajímavých věcí. Řeči řeči, skutek utek… Pak mě ale požádal o papír, tužku a začal opírajíc se o stínadelskou zeď cosi psát. Když jsem mu koukl přes rameno, viděl jsem jen změť klikyháků. „Tak mladíku, podívej na to teď proti světlu“ povídá. „Pěkné!“ vyhrkl jsem. Z klikyháků se vyklubal zrcadlově psaný vzkaz. Ze staříka se vyklubala zajímavá postavička těchto uliček. Ukázal mi i své dovednosti s periferním viděním a další triky. Můj nápad s hrou, kterou tu  mám pro ostatní ho zaujal a dal mi pár tipů na zajímavá místa v těchto uličkách. Čas byl ale bohužel proti nám a tak jsme se museli rozloučit. Nicméně…zajímavé shledání, které do těchto uliček tak nějak asi patří.