Příběh se začal vyprávět v Dejvicích…vyprávět ne…psát. Právě v Dejvicích se kolem roku 1961 objeví první nápis „Servít je vůl“. Nevinná recese se ale stane nečekaně úspěšnou a brzy se tento nápis začne objevovat všude po naší vlasti, brzy po celém světě a nakonec se objeví i na Měsíci! Neuvěřitelné? Souhlasím :-). Nápis se začne objevovat na záchodcích jak v Dejvicích, tak v Rakousku, Jugoslávii, Belfastu, Londýně, Paříži na Eiffelovce, vrcholu slovenského Gerlachovského štitu, na zdech Lomonosovy univerzity v Moskvě, na Empire State Buildingu v New Yorku, v Miláně a dokonce i na sovětské polární základně Mirnyj. No a nakonec jej zvěčnil ve vesmírném prachu na Měsíci Američan českého původu Eugene Cernan, poslední astronaut, který se kdy po Měsíci prošel. A kdo je ten Servít?

Jedná se o Prof. Ing. Dr. Radima Servíta, CSc (1921-1984), který v 60.letech vyučuje pružnost a pevnost na Fakultě stavební na ČVUT právě v Dejvicích, kde to všechno začalo. Tento profesor je neblaze znám přísností u zkoušek, u kterých vyhazuje jako na běžícím pásu (achjo, to znám). Navíc byl nelítostným kádrovákem ve službách KSČM a má na triku nejedno vyloučení ze studia. Když si toto všechno dáme dohromady, je jasné, že Dejvické hospůdky jsou plné zhrzených studentů, kteří jsou odhodláni Servítovo jméno pořádně zneuctít, na záchodky je to jen pár metrů a nápis se začíná šířit jako lavina.

Samotný nápis se v průběhu času objevuje v několika variantách a tak se mnohdy dočteme, že „Všichni jste volové! Servít“ a po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se naopak objevuje „Servít už není vůl“ a „Servíte, promiň!“. A za normalizace znovu „Servít už je zase vůl“.

Jako třešnička na dortu je potom vyprávění jednoho studenta s přezdívkou pneu.beda, který se Servítem skutečně setkal a nechal nahlédnout i do žákovské knížky :-).

„Pana – pardon tehdy „soudruha“ profesora Radima Servíta jsem poznal osobně. V letech 1975-1980 jsem studoval na ČVUT stavební fakultu v Praze a tohoto pana profesora jsem potkal na zkoušce dvakrát.
Poprvé v prvním ročníku na zkoušce z Teoretické mechaniky, kde nás na termínu zkoušky (přihlášeno 30 studentů) 25 neprošlo písemkou (i já) a zbylých 5 pak na ustní zkoušce pan profesor vyhodil taky. Čili byl to docela pěkný brousek a nelze se divit, že někteří studenti se revanšovali za neúspěchy při zkouškách oním nápisem, který rozšiřovali nejen v zemi české, ale i ve světě. Já sám jsem nápis poprvé viděl na chodbě pobočky Stavební fakulty v Trojanově ulici na Karláku. Zde měl svoje sídlo i pan profesor Servít. Nápis „SERVÍT JE VŮL“ byl napsán křídou na zdi chodby a bylo to docela velké písmo. Dodatek „VŠICHNI JSTE VOLOVÉ, SERVÍT“ tam byl též a všichni se na to s chutí chodili kouknout, než to aktivní soudruh školník odstranil.
Podruhé jsem se osobně s tímto profesorem potkal ve třetím ročníku při zkoušce „Pružnost a pevnost“. Opět jsme z něj všichni měli docela vítr. Dokonce i mne to poprvé na vysoké škole donutilo učit se na zkoušku. Nakonec vše dobře dopadlo.“

A co vy, zahlédli jste někde už tento nápis? 🙂