Nedávno jsem si pročítal jednu knihu, ve které autor psal, že mizí doupata žebráků, Praha se stává moderním městem a centrem Evropy. Ale kde že…Při svých toulkách Prahou potkávám nespočet rozpadajících se brlohů žebráků, podivných existencí a pitoreskních postaviček. V temných skrýších, si hromadí své poklady, jen bůh ví kde nalezené a za cigaretu, ti náročnější za krabičku cigaret nebo teplé pivo, vám ukáží svět, který se Praha bedlivě snaží vytěsnit mimo své skvostné bulváry. Zde je ukázka několika moderních brlohů.

Vila D1 (6/2012) Tento brloh na souřadnicích 50.049988,14.446997 mě doslova uzemnil. Měl jsem cestu okolo a na pozemek nebylo přes hustou květenu moc vidět. I tak ale pár odpadků přeteklo na ulici a tak jsem nahlédl za květenu. Měl jsem co dělat, abych zatlačil oči zpět 😯 . Pozemek byl rájem všeho odpadu. Po špičkách jsem si prohlížel, co někomu přijde zajímavé. Dovnitř jsem se raději neodvážil, vila vypadala dost strašidelně, několikrát zde evidentně hořelo a rozhodně by mě tam nečekalo nic hezkého, jdu pryč.

Vila Barrandov (rok 2013) 50.036215,14.400242. To jsou souřadnice, kde najdete honosnou vilu s krásným výhledem na Prahu. Pozemek už dlouho neviděl sekačku a vnitřek ještě déle neviděl uklízečku. Odpadky jsou tu navršeny až do druhého patra schodiště. Opravdu jen pro silné nátury. Spodek je neobydlen, nahoře zrovna někdo odfrkával na matraci, rozhodl jsem se více nerušit 😎 .

Tuto vilu jsem v roce 2014 navštívil ještě jednou a tentokrát jsem se odvážil i do hlavního brlohu. Nikdo nebyl doma. Odměnou za odvahu mi poté byl výstup na terasu a výhled do okolí. Při detailnějším průzkumu jsem objevil i zajímavý dopis.

Malešické brlohy (3/2014) Na souřadnicích 50.087244,14.490751 se nachází ruina, do které decentně zatéká. Na druhou stranu do ní nefouká ze stran, zdejší obyvatelstvo se proti nepřízni větříku opevnilo nataženou dekou. Do takových míst raději nenakukuji, za dekou bych také mohl rovnou dostat jednu po čenichu. Hned vedle na souřadnicích 50.087527,14.493722 se nachází zřejmě podhradí předchozího hradu. V lesíku se krčí miniaturní domeček, vedle něj miniaturní stan a vede k němu pěšinka vydlážděná koberečkem. Na větvi visí zrcadlo pro případ ranní hygieny. Malebné zákoutí. Když přeskočíte železnici, čeká vás na souřadnicích 50.088662,14.497735 pohled na druhý zdejší hrad, menší železniční domek. I zde nejspíše hořelo a zdejší nájemníky velmi rmoutí, že jim někdo trhá plaňky z plotu. Umístili tedy pro ně upozornění v podobě nápisu „Netrhat ty plaňky! Jste debilní?“. Aby ale ukázali i svou mírumilovnou tvář, pověsili na vrátka panenku. Hned se tu člověk cítí lépe 🙂 .

Hotel Vaníček (rok 2013) Tak a teď něco pro opravdu ty nejotrlejší, které ještě neodradilo shlédnutí předchozích fotografií. Kdysi luxusní hotýlek v centru Prahy, majitel se ale díky podvodům dostal do problémů a od té doby hotýlek chátrá. Naštěstí si jej našla velmi početná skupina nových majitelů. Ti si na luxus moc nepotrpí a tak si jej zařídili podle svého. Když jsem se k hotýlku blížil, zrovna z něj vyskočila dvojička. Mladý kluk, zcela normálně oblečený a podivná ženština vyzáblého typu s nepřítomným výrazem, on slušně pozdravil, ona jen zamručela. Kudy dovnitř? Věřte nebo ne, zde vás portýr nečeká, dovnitř nevede červený koberec, použil jsem to titěrné okénko na záchod, jiná cesta sem nevede (obr.3). Sevřete půlky, prostrčíte zadnici okénkem  a seskočíte po záchodové míse. Dostanete se do hlavní chodbičky, někdo vypnul světla, panuje tu celkem ponurá atmosféra, takže půlky zůstávají sevřené (obr.4). Cesta za světlem vede k recepci (obr.5 a 6). Ani po několika minutách vás ale nikdo neobslouží, takže si s rezervacemi dál hlavu nelámete a pokračujete i přes dveře s „reservé“ cedulkou (obr.7). Tady to začne být zajímavé. Další cedulky „reservé“ už nečekejte. Na dveřích vás odstraší mnohem děsivější nápisy (obr. 8 a 9). Až to na mě zabírá, krabičku cigaret ani teplé pivo tentokrát nemám a tak se rozhoduji neotravovat. Cesta po schodech pryč ale opět nebude tou nejlepší…

Pro kompletní navození atmosféry tohoto luxusního brlohu ještě přidávám pár před a po fotografií.

A ještě jednu si myslím povedenou fotomontáž ala „přesčas na recepci“ 🙂

Vidoule (3/2014) Další zajímavé brlohy najdeme na Vidouli, přesně tam, kde před několika lety byla základna protivzdušné ochrany. Z jedné povrchové budovy si tu bezdomovci zařídili bezhvězdičkový hotel, do kterého jsem raději nevstupoval. Uvnitř se ozývaly hlasy a měl jsem tušení, že tu stejně nic hezkého nenajdu.

Něco hezkého na mě ale čekalo o kousek vedle. Jakýsi pořádkumilovný bezdomovec si tu zařídil jeden nepoužívaný kryt. Vstup byl dokonce opatřen nově nalakovanými dveřmi, komínek na povrchu byl funkční a obalený sazemi a před vstupem byla decentní kamenná zahrádka. Pokud by dorazila nějaká návštěva, bylo tu připravené čisté sezení s grilem. Bohužel nikdo nebyl doma, tak jsem dovnitř nemohl nakouknout.

Hostivařská přehrada (3/2014) Další velmi zajímavý brloh jsem spatřil u Hostivařské přehrady. Zřejmě místní omladina si tu postavila stromový dům a dost možná jej nyní obývá nějaký ten bezdomovec. V okolí jsou vyskládané tašky s „čímsi“ a podlaha u ohníčku je velmi originálně tvořena z víček od piva. Vyškrábat nahoru se mi nepodařilo.

Poldr (3/2014) Největší překvapení na mě ale čekalo nedaleko Petrovic. Nachází se tu opuštěný objekt zdejšího suchého poldru a popravdě to tu vypadá, jako v nějakém post apokalyptickém hororu. Když jsem si tak objekt prohlížel, za zády se mi ozvalo „Co tu děláte?!“ a za zády na mě z dírky vykukoval Jarda Poldr, více o něm ZDE. Zde jsem nakonec nahlédl i do jeho pitoreskního příbytku, který měl tak metr krát dva metry.