Něco málo k historii místa

Platnéřská ulice, jež vede od Vltavy k Mariánskému náměstí a nynějšímu náměstí Franze Kafky, má starobylou minulost. Jméno získala díky platnéřům, kteří zde ve 14.století vyráběli z železných plátů pevnou rytířskou zbroj.

Slavnou minulost zde dlouho připomínala pozoruhodná socha rytíře v brnění, umístěná na průčelí domu číslo 119/19, již se přezdívalo Železný muž. Přestože nepochybně šlo o staré domovní a cechovní znamení, Pražané si o něm vyprávěli strašidelnou pověst, která se stala dokonce i námětem pro jinou sochu v Praze. Původní socha z tohoto domu už na svém místě není, dům byl zbořen při asanaci na počátku 20.století, ale sama socha se podařila zachovat a najdeme ji ve stálé expozici Muzea hlavního města Prahy na Poříčí.

Legenda

Podle legendy nestála ve výklenku pouhá socha, ale začarovaný rytíř, který se kdysi dopustil těžkého zločinu – zavraždil nevinnou malou dívku. Za trest zůstal zakletý v kamenné podobě. Vysvobození se mohlo uskutečnit jen jednou za sto let, tentýž den a hodinu, kdy byla dávná vražda spáchána. Pokud by se v té chvíli odvážila nevinná dívka vyřknout slova odpuštění, byla by duše rytíře zbavena kletby.

Zkamenělce umístili přímo ve výklenku domu. Uplynulo sto let a zakletému rytíři svitla naděje. V té době se do domu přistěhovala vdova s jedinou dcerou, upřímnou dívkou, které na srdci žádný hřích neležel. Zdálo, že se již dočká vysvobození. Přesně den před výročím vraždy byla dívka sama doma, když uslyšela na chodbě těžké kroky a ve dveřích se zjevila děsivá postava v brnění. Hned poznala oživlou sochu z výklenku. „Nic se neboj, nepřicházím ti ublížit“ „Zítra nastane kýžená chvíle, kdy mohu být tvým přičiněním vysvobozen ze strašlivého zakletí“ To dívku poněkud uklidnilo. Rytíř ji vysvětlil, že druhý den v poledne opět přijde a z dívčiných úst se konečně dočká vysvobozujícího rozsudku. „Nesmíš o tom však nikomu povědět, jinak je vše ztraceno!“ Dívka však byla pravdomluvná, a když si večer její matka všimla nápadné bledosti, nevydržela a vše ji prozradila. Vdova se polekala, druhý den zůstala doma a dceru zamkla v komůrce. Sama pak místo ní čekala na příchod rytíře. V pravé poledne se v místnosti opět zjevil zkamenělec. Když místo děvčete spatřil vdovu, zklamaně vykřikl: „Zase dalších sto let!“ a zmizel.

Závěr je smutný, jelikož  pro milovníky historie byl sice rytíř uchován, pro strašidlo ale zřejmě definitivně zmizela naděje na vysvobození. Hříšník, který pykal za vraždu nevinné dívky, mohl být spasen pouze jednou za sto let v tentýž den a hodinu, ale hlavně na stejném místě. Jak mohlo ubohé strašidlo splnit podmínku, když dům v Platnéřské přestal existovat?

Inspirace v jiné soše

Později byla na rohu nové budovy magistrátu na Mariánském náměstí umístěna socha rytíře od Ladislava Šalouna. Secesní umělec podle legendy znázornil obřího těžkooděnce v protikladu k nahé dívce schoulené u jeho nohou.