Komplex kláštera voršilek se nachází mezi Národní, Voršilskou a Ostrovní ulicí. Uvnitř tohoto komplexu se mimo jiné nachází málo známá Voršilská zahrada, další z oáz klidu v ruchu našeho města. Je přístupná z prosklených dveří z vestibulu Nové scény Národního divadla. Najdete zde sousoší muže a ženy od Stanislava Hanzíka z roku 1983 nazvané Dialog.

Nyní ale k samotné sv. Agátě. Ta se nachází v průčelí kostela do Národní třídy. Kromě soch Panny Marie, andělů a patronky kláštera sv. Voršily a sousoší sv. Jana Nepomuckého, tu spatříme  ve výklenku zcela vpravo, sochu sv. Agáty – dívky nesoucí si vlastní useknutá ňadra, jenž jsou položená v misce. Legenda praví, že jí byla useknuta při krutém mučení, neboť se pro křesťanskou víru odmítla provdat za bohatého sicilského místodržícího, který byl ale pohan. U nás jde o velmi vzácně zobrazovanou světici a je i pražskou raritou. Této sochy si také všiml Jaroslav Seifert a vyprávění o ní najdeme ve třetí části jeho skladby Pod kvetoucími stromy:

A dívky? Bože, které hvězdě
svěřím ty stopy v kameni!
Zahlédl jsem je na Újezdě,
pak vešly už jen do snění.
A tu je jedna! cupitá si
před klášter svaté Voršily.
Však já mám strach, co řekne asi,
shrne-li rukou s čela vlasy
a sochu na zdi spatří-li.
To není hlava Jochanána
a je to ještě větší hřích:
na mělké míse nese panna
dvě vlastních ňader uťatých…