Odolnost Pražanů vůči vínu musím zvýšit!

Tak se rozhodl Karel IV. a začal zakládat vinice kolem Prahy a to až v okruhu 20kilometrů od hradeb! Historikové se přiklánějí ke skutečnosti, že ho k tomu vedlo jako dobrého hospodáře, lepší využití okolní půdy, namísto tehdejších lesů. Ale existuje ještě jedna zajímavá verze tohoto kroku, podle ní….

…se stalo malé královské faux paux (fó pá 🙂 při pitce, kde se podávalo burgundské víno a Karel IV pronesl o matce uherského krále Ludvíka I. nelichotivý výrok, který se málem stal důvodem k válce. Situaci naštěstí zlehčil polský král Kazimír III., ale Ludvík I. byl stále uražen a vymyslel pomstu…přijel do Prahy na tzv. přátelskou cestu a usadil se v Králově dvoře (dnešní Obecní dům) a dal Pražanům na mnoha vozech k dispozici uherské víno. Pražané neváhali a ráno byla celá Praha „pod obraz“. Ludvík pak vzkázal, že Praha je nyní v rukou Maďarů. Oba panovníci se nakonec usmířili, ale Karel IV. rozhodl, že už se situace nesmí opakovat a že se musí „odolnost obyvatel města vůči vínu zvýšit“.

Ať to bylo tak či tak, nechal Karel IV dovézt ušlechtilé odrůdy z Rakous, Porýní a Francie, pro ničitele stanovil přísné tresty a roku 1370 omezil dovoz vína z okolních zemí. Vinice byly různě velké a odpovídali finanční stabilitě jejich majitele.

Vinařství se v tomto regionu stalo také dominantou za doby Rudolfa II, kdy byla Praha nazvána „městem vína“. Z tehdy 700ha rozlohy se dodnes podařilo zachovat pouze 11ha. Důvodem zániku vinic byly válečné škody nebo móda „chalupaření“ v 18.století, kdy se vinice přeměňovaly na zahrady, ale situace se zlepšuje a vinice se zase vracejí. Pojďme si jednotlivé vinice představit blíže.

Svatováclavská vinice (mapa)

První písemná zmínka o vinici pochází z roku 1396, kdy patřila správcům kaple sv. Jana Křtitele ve svatojiřském klášteře. V dalších letech byla ale přeměněna v zahradu a v místech starého vinařského domu vyrostla ve 30.letech 19. století velkolepá klasicistní novostavba, nazývaná podle tehdejších majitelů a stavebníků Richterova vila. V roce 1990 vilu získala Správa Pražského hradu a v letech 2006-2008 proběhla kompletní rekonstrukce vily, parku a samotné vinice. Od roku 2008 se zpřístupňuje veřejnosti. Nad vinicí a mezi Černou věží je plácek, kde se konaly popravy provinilců urozeného původu do roku 1585, na tuto skutečnost upozorňuje socha sv. Barbory, patronky umírajících (foto vpravo). Původní značně poškozená socha byla nahrazena novou nepříliš povedenou od sochaře Jiřího Diviše.

Vinice je známá i proto, že na ní údajně pracoval sám kníže Václav, k čemuž se vztahuje i známá legenda, o ní více ZDE. Po něm se i jmenuje a šlo by tak o nejstarší vinici v Čechách. Obnovená vinice je osázena odrůdami Ruladské modré (Pinot Noir) a Ryzlink rýnský, v celkovém počtu cca 2 500 hlav. Rulandské modré je připomínkou osoby císaře Karla IV., který poprvé tuto odrůdu přivezl do Čech z Francie, Ryzlink rýnský byl zase poslední zde vysazenou odrůdou před rekonstrukcí. Výsadbu vinohradu doplňuje podél vyhlídkové trasy přehlídka odrůd révy vinné povolených k pěstování v České republice.

Máchalka – (webové stránky, mapa)

Nachází se ve Vysočanech na vrchu nazývajícím se Pod Prosekem. V sousedství se nachází bobová dráha a nedaleko jeden z nejstarších kostelíků širého okolí kostel sv. Václava vystaveného dle legendy v roce 970 Boleslavem II., jemuž se ve snu na tomto místě svatý Václav zjevil. Kostel byl několikrát přestavován, ale i tak se v jižní lodi dochovalo několik románských maleb.

Ale zpět k vinici, která se může pochlubit neméně bohatou historií. První zmínka o ní je až z počátku 12. století. Podoba vinice byla několikrát měněna, ale největším utrpením si prošla až v průmyslovém 20.století, kdy byla změněna na meruňkový sad. Nedávno byla vinice zakoupena spolkem dobrovolníků jménem Vinařské družstvo sv. Václav, vinice byla následně pojmenována podle posledního vinařského majitele Josefa Máchala a v letech 1996-2000 byla za podpory městské části Praha 9 obnovena. Její rozloha nyní činí 1.9ha. Na vinici Máchalka se pěstují odrůdy – Rulandské bílé, Ryzlink rýnský, Müller Thurgau, Muškát moravský, Chardonnay, Svatovavřinecké, Rulandské modré, Modrý portugal. V r. 2000 byl založen na Máchalce genový fond révy vinné. I zde se koná kolem svátku sv. Václava vinobraní (28.9.). Probíhá zde také prodej vína každý týden ve středu a ve čtvrtek od 15-18hod ve stánku za branou vinice.

Pokud se podíváte do mapy, nebo si projdete okolí těchto vinic, zjistíte že pod vinicemi se to až nápadně hemží názvy jako park Podviní, Podvinný mlýn apod. Je tomu z důvodu, že v těchto místech se nacházela vesnice jménem Podviní, která místní vinice u potoka Rokytky spravovala. První zmínka o vsi je z roku 1414, kdy jí zakoupil jistý bohatý Adam, jenž půjčoval peníze i samotnému Václavu IV. Adam nebyl fanouškem husitů, roku 1421 mu byl tedy statek zabrán a i s tvrzí (prvně v těchto místech zmíněnou) byl postoupen staroměstskému purkmistrovi Janovi Bradatému, který si majetek moc neužil, jelikož padl v roce 1426 v bitvě u Ústí nad Labem. V roce 1524 se Podviní bez podvinského mlýna připojuje k Libni. Tvrz je už v roce 1595 pustá a naposledy je zmíněna v letech 1609. Místo mlýnu, máme dnes sportovní areál ragbyového klubu RC Sparta Praha.

Vinice sv. Kláry – (webové stránky, mapa)

I tato vinice je pozůstatkem zašlé slávy vinařství v Praze a okolí. Nachází se v Troji vedle zoologické zahrady a botanické zahrady a nad Trojským zámkem. Byla zde pravděpodobně už za dob Václava II, ale jisté zmínky jsou o ní až za doby Karla IV okolo roku 1358. Součástí této vinice i velmi podrobná naučná stezka, kterou doporučuji projít. Jsou zde k vidění i historické vinařské předměty, jako jsou staré lisy, kádě a sudy. Původně byla tato vinice spojena právě s Trojským zámkem, jenž byl postaven v letech 1678-85, kde se v ohromných sklepích do kterých se vešel celý povoz, víno zpracovávalo. Vzhledem k prudkému svahu pozemku bez terasové úpravy je možné ošetřování pouze ručně, což rozhodně není na škodu že. Svou rozlohou 3,5 ha je největší z pražských vinic. Součástí vinice je i pohledově dominantní viniční domek čp.34. Jeho vznik lze jen těžko datovat. Část vznikla snad již v 18.století, západní díl byl postaven v 1.polovině 19.století. V roce 1840 patřil Milosrdným bratřím a klášteru Alžbětinek v Praze, na mapě Stabilního katastru z roku 1841 je červeně značený objekt odpovídající stávající stavbě. Od roku 1995 spadá tato vinice pod správu Pražské botanické zahrady, která intenzivně pracuje na jejím obnovení, výsadbou nových sazenic. Pěstují se zde tyto odrůdy – Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau, Sauvignon, Muškát moravský, Tramín červený, Ryzlink vlašský, Rulandské šedé. Z červených moštových odrůd je zde Modrý Portugal a Rulandské modré. Na fotografii vlevo nahoře můžete vidět pohled na vinici a kapli sv. Kláry. Kaple vznikla spolu se zámkem a byla s ním spojena schodištěm. Kaple ale není jediným objektem, který patří k těmto vinicím.
Dále je to Viniční domek (na fotografii po levé straně), jenž se nachází přímo na vinici a zdobí jej historické fotografie znázorňující vinici v dobách minulých. Ve slavných dobách samozřejmě tato vinice nebyla takto malá, ale rozkládala se široko daleko a tak na její existenci máme v okolí ještě několik dalších různě položených památek, které s ní přímo souvisí.
Jednou z těchto památek z dob zdejšího vrcholného vinařství je Restaurant sv. Kláry (foto interiéru po pravé straně). Najdeme jej přímo u vchodu do ZOO. V restauraci je nejzajímavější její jižní zeď členěná oblouky, což je zbytek ohradní zdi bývalé zámecké štěpnice, která ležela na místě dnešní ZOO. Rozhodně doporučuji navštívit i interiér restaurantu, jelikož je umístěn v původním vinném sklepení, vytvořeném z jeskyní štoly, nacházející se až 16 metrů pod povrchem. Posezení už nedoporučuji, jelikož ceny jsou daleko za pojmem katastrofální až urážlivé a za české víno nedáte méně než 700,-, za desert klidně 200,-. Holt ne všude drží tradice a zájem o ušlé pocestné, tady by se najedl leda knížepán ze zámku.Další památkou je i objekt čp. 67 zvaný „Černohouska“ nebo též „Černouška“ (na fotografii vlevo) nacházející se poblíž výběhu koně Przewalského v zoologické zahradě. I tento objekt býval vinařskou usedlostí a v mapě ji najdeme vyznačenou už v roce 1840. V poloze na hraně strmého svahu, která je podobná poloze kaple sv. Kláry a zámečku Jabloňky, dominoval kdysi vinici, spadající k zámecké štěpnici. Nedávno byla k usedlosti přilepena jakási dřevěná cihla a objekt nyní slouží jako kavárna, součástí je i dětský koutek a skluzavka.
Další z řady zdejších viničních památek je Sklenářka, tzv. Katův dům, nebo Katovna (na fotografii po pravé straně). Kat tu ale nesídlil, jde pouze o romantický místní název. V objektu z první poloviny 17.století býval vinný lis, je ale možné, že svou polohou měl sloužit i jako jakýsi obranný systém, či výstražný bod města Prahy nebo dokonce větrný mlýn. Budova je dnes v majetku zoologické zahrady a jsou v ní ubytováni její zaměstnanci. Popelářka (na fotografii vlevo) – toto stavení vzniklo zřejmě kolem poloviny 18.století. Později získalo novogotickou úpravu, kterou se pyšní dodnes. Původně šlo o další viniční domek, pak zde sídlil Pomologický ústav, který částečně vinice upravil na ovocný sad a také měl za úkol ovocnáře vychovávat. Byla to nejstarší instituce tohoto druhu v Rakousku – Uhersku. Koncem 30.let 20.století i do tohoto domku vstupuje začouzená průmyslová expanze a stěhuje se sem Elektrotechnický zkušební ústav a připojuje k Popelářce panelovou fujtajbl novostavbu.
A konečně poslední zdejší viniční usedlostí je tzv. Hrachovka (na fotografii po pravé straně). Stojí na samotě severně od ZOO. Její vznik lze datovat do 17. století, budova je opravena a slouží k obytným účelům. ZDE na fotografie usedlost Hrachovka v 70.letech 20. století.

Vinice Salabka (mapa)

Usedlost Salabka (K Bohnicím 2, na fotografii po levé straně) je zřejmě nejstarší dochovanou usedlostí v Troji. V jádru totiž obsahuje obytné viniční stavení z rudolfinské doby, postavené kolem roku 1600. Nejspíše šlo o viniční lis patřící k nedalekým vinicím sv. Kláry. Objekt byl následně v 18. a 19. století rozšířen o obytnou budovu a hospodářské budovy (patrová sýpka s portálkem, podsklepená stodola, původní dláždění průjezdu valouny). O majitelích se mnoho neví, k roku 1769 je zmíněn Jan Kašpar Salaba. Po roce 1945 patřila Státnímu statku hl. m. Prahy. V roce 1955 vinici zničenou komunistickým režimem pomohl zachránit profesor Vilém Kraus. Na svahu za domem byla založena vinice, která dodnes existuje. Na základě jeho doporučení byl také zachován starý klon Ryzlinku Rýnského, později tu byly vysázeny odrůdy Rulandské modré, Muller Thurgau, Scheurebe, Pinot Blanc, Hibernal, Neronet a Tintet. Dnes slouží objekt k obytným účelům a jako zázemí obnovené vinice, takže je jedinou pražskou usedlostí, která po staletích opět plní původní funkci a výsledkem je výroba přibližně 10 000 lahví vína ročně. Zde ještě dobová fotografie viničního lisu i s vinicemi.

Vinice Grébovka (mapa)

V roce 2002 byla v Havlíčkových sadech na Vinohradech zahájena celková obnova tohoto areálu. Pro veřejnost tu byl zrekonstruován tzv. Viniční altán, který byl otevřen v roce 2004. Je v něm ukryta restaurace, kde se provádí ochutnávka vín z místní vinice. Na zdejší vinici se pěstují odrůdy Müller Thurgau, Ryzlink rýnský a Rulandské modré. Od roku 1997 se na tomto místě konají Vinohradské vinobraní. Vinice má rozlohu 1.7 ha a roční produkce vína je 4000 litrů. V roce 2011 se při tradičním vinobraní otevřela i nově zrekonstruovaná nedaleká jeskyně Grotta.

A jak je to s historií vinařství na tomto místě? Mnohem dříve před nynější parkovou úpravou zde byly rozsáhlé vinice založené Karlem IV. v druhé polovině 14.století. Později se zde vystavěly viniční usedlosti, Horní a Dolní Landhauska (známé také jako Halířovský grunt) které tu vznikly na přelomu 16. a 17. století. Tyto objekty patřily jezuitskému řádu a několikrát vystřídali majitele, až je koupil pražský průmyslník Moritz Grobe, který tu vystavěl Grébovku. Usedlost Horní Landhausku nechal zbořit a na jejím místě vystavěl nynější vilu Grébovku. Dolní Landhausku najdeme stále na svém místě, stojí logicky v dolní části Havlíčkových sadů. Jedná se o dvoupatrovou novorenesanční budovu (na fotografii po pravé straně).

Vinice Modřany (mapa)

Historie těchto vinic sahá až do roku 1178, kdy je Soběslav II. daroval Vyšehradské kapitule. V dochovaných starých městských knihách se dočteme, že zdejší vinaři trpěli nejen na neúrodu (v roce 1481 lidé „obviňovali“ velkou kometu, která se toho roku objevila na obloze), tak měli radost i z velké úrody. Úroda byla dokonce taková, že v roce 1499 a 1551 zdejší vinaři vylisovali vína tolik, že ho neměli kam lít. Rozloha vinice v roce 1915 byla asi 2ha a rostlo na ní 18 827 vinných keřů. K vinici patřil viniční dům, hospodářská budova s lisovnou vína, řezárnou a kravínem, domek pro hlídače a studna. Vinice fungovala do roku 1929, kdy byla vlivem velkých mrazů zničena a již neobnovena. V roce 1987 byl zanedbaný pozemek převeden do bezplatného užívání Českému svazu zahrádkářů ZO Vinice. Ten se rozhodl v tradici vinařství pokračovat a pomalu vinici uvedl do současného stavu. Jedná se totiž o historicky cenný pozemek terasových vinic s památkově chráněným viničním domem. První úroda byla sklizena v roce 1989. Celý areál pojme až 16 500 keřů vinné révy.

Vinice Vyšehrad (mapa)

I na Vyšehradě se v dávné minulosti víno hojně pěstovalo a lidé věřili, že dokud se na zdejších vinicích bude dařit révě, udrží si Vyšehrad svůj význam. V současnosti při procházce po hradbách Vyšehradu narazíte u vyhlídky nad porodnicí pouze na komorní vinici, ale i ta potěší. Vznikla před pár lety při rekonstrukci parku se čtyřmi sousošími vedle kapitulního chrámu sv. Petra a Pavla. Pěstují se zde bílé odrůdy Bianca a růžové Festivee a Marlen. Víno z Vyšehradu se nalévá velmi zřídka, můžete jej ochutnat například při slavnostních přípitcích nebo je dáváno významným hostům jako raritní dárek.