Každý si určitě vybaví zříceninu letohrádku „baba“ vysoko nad Vltavou. Letohrádek byl postaven v polovině 17.století na pozemcích tehdejší vinice Servácem Engelem z Engelflussi. Při válečných šarvátkách ve 40.letech 18.století byl objekt bohužel vypálen, pobořen a k jeho obnově už nikdy nedošlo. Zkulturnění místa se ujali až stavitelé železniční dráhy v polovině 19.století a změnily žalostné zbytky v malebnou zříceninu, dokonce s opravdovým gotickým obloukem. Označení Baba, jenž se nyní vztahuje nejen na ruinu, ale i na zdejší pozoruhodnou vilovou kolonii, má kořeny již v 15. století, ale původně označoval pouze výrazné návrší, opředené legendami o loupežnících.

O Miloslavě – Z této legendy zřejmě prapůvodně pochází název Baba, kdy se tu z báby zázračně stala mladá dívka. Rytíř Zbyněk tudy jel loupežnickým pralesem a potkal plačící stařenu, jež si stěžovala na loupežníky. Duchové na zapískání loupežníky zapudí a rytířovým polibkem se zakletá stařena mění zpět na Miloslavu, dceru Bohumíra z Houstouně. Takto se píše ve starém Památníčku od Matěje. Zřejmě onen rytíř zachránil zbídačenou dívku ze spárů loupežníků a ta samou láskou potom rozkvetla.

Nebezpeční lapkové a hrdlořezové však v okolí Baby a nedaleké Šárce skutečně řádili!

Roku 1531 žaloval na soudě komorním Jiřík, syn sklenáře Kunce Jiříka, pana Žejdlice ze Šenfeldu, že jej na silnici u Baby zranil, zbodl a zsekal, že mu sebral šavli a váček s penězi. Urozený pán ze Šenfeldu ale zapíral a namítal, že „co jeste se mu stalo, mohli sou jemu  někteří jiní lotři v tom nebezpečném místě učiniti“ a sváděl vše na nehodného pacholka Vávru, jenž je prý ve spojení s šáreckou loupeživou chasou.

K roku 1595 se ve „smolné knize města Loun“ dočteme, že pověstný lupič Tomáš Svat vyzradil na mučidlech: „Zabili jsme nějakého člověka pod Babou u božích muk u vody a vzali od něho kopu míšeňskou, druhého vejš ku Praze u druhých božích muk“

Na loupežnické vyprávění v dnešní době vzpomínal i známý písničkář Ivan Hlas. Zříceninu poprvé navštívil jako pětiletý chlapec, jak líčí ve svým vzpomínkách z Hanspaulky: „Ještě ten den jsme se sestrou podnikli dobrodružný výlet ke zřícenině na Babě, který okořenila spoustou historek o loupeživých rytířích a vrahounech, takže když jsem uviděl vyválené místo v obilí, uvěřil jsem, že tam před malou chvílí někoho zamordovali. Až po nějakém čase mi došlo, že nemuselo jít o násilný čin, a Babu si pamatuju jako prostor různých příjemných setkání…“

Ke zřícenině se nejlépe dostanete příjemnou značenou stezkou od kostela sv. Matěje nebo mezi domy moderního sídliště Baba (ulice na Ostrohu)